Když se řekne filmový producent, většina lidí si představí silnějšího pána, který má neustále k uchu přilepený mobilní telefon a prakticky na nic jiného nemá čas. Adam Dvořák je pravý opak. Možná i proto, že původně není producent, ale střihač. Poté, co nás na natáčení filmu Lidice v malebné vesnici Chcebuz provedl po „place", sedl si s námi ještě na nějakou dobu do cateringového stanu, kde nám poskytl právě tento exkluzivní rozhovor.

FDB: Jak vznikl ten nápad natočit film o Lidicích?
Adam Dvořák: No, takhle. Rozhodně bych nechtěl, aby to vypadalo, že natočit ten film byla od prvopočátku moje idea. To téma tady bylo vlastně už od druhé světové války. Vím, že tam bylo asi pět režisérů, kteří chtěli tuhle látku zfilmovat. A já jsem přebíral práva na zfilmování Lidic od Agnieszky Holland (režisérka nového Jánošíka), respektive ne přímo od ní, ale ona byla ta předposlední, s kým byl tento projekt spojován. Jenže se nepodařilo sehnat peníze. A pak jsme se dohodli s Alicí Nellis, kterou velmi dobře znám, a přišlo mi hodně hezké spojení, že by spíše mužské, válečné téma režírovala žena. A i ta úprava, kterou udělala, šla směrem, který se mi velmi líbil, protože si myslím, že podobné filmy by neměly vznikat pouze spíše pro mužské publikum, ale že by v tom měl být ženský element.

FDB: Ale je známo, že většina lidí se většinou staví negativně k tomu, když má válečný film nebo film s takovýmto tématem, protože Lidice nejsou úplně válečným filmem, režírovat žena ...
Adam Dvořák: Ano, Lidice opravdu nejsou úplně válečný film. To je film o lidských osudech. A ty v něm hrají hodně důležitou roli. Náš film není postup práce o tom, jak někdo přijede, obsadí vesnici a srovná ji se zemí. Lidice jsou víceméně film o dvou love story, které v tom příběhu hrají opravdu velkou roli. Jedna vlastně odstartuje to, proč se vybraly právě Lidice, a druhá de facto zachrání našeho hlavního hrdinu, i když to samozřejmě není tak jednoduché, jak to říkám. Myslím, že bez těch vztahů a bez tohoto přesahu by to opravdu byl jen zinscenovaný dokument, a to si myslím, že nikdo nechce dělat. Protože je určitě potřeba tuto látku ukázat jinak, než tomu bylo v padesátých letech, kdy by se z toho udělal pomník. Prostě takový velkofilm jako Sokolovo. Tedy nic proti panu režiséru Vávrovi, ale to je prostě film k jiné době. Teď je ta doba taková, že si prostě můžeme dovolit jiný pohled na tu věc. A to je přesně to, co v našem filmu děláme.

FDB: Režisérka Alice Nellis potom musela od projektu odstoupit, a nahradil ji Petr Nikolaev. Proč jste se rozhodl svěřit režii Lidic právě jemu?
Adam Dvořák: Poté, co Alice musela odstoupit, jsem měl relativně velmi málo času na to, abych našel nového režiséra nebo celý projet odpískal. Takže jsem to vzal podle filmu, který mě nějakým způsobem oslovuje, a je podobný i dobou. A přesně takový je Kousek nebe. Petr měl zrovna čas, a hlavně chtěl Lidice dělat. Protože přebírat něco po někom je hodně složité, ale Petr je profesionál a do toho projektu vnesl ještě nějaké svoje nápady. A vypadá to velmi dobře.

FDB: Jaké další změny se pak ještě na filmu udály? Ať už v obsazení nebo ve štábu u hlavních profesí?
Adam Dvořák: Ne až tak velké, jak by se mohlo zdát. Došlo k výměně kameramana a architekta. Ale to jsou věci, které jsou běžné, protože danému režisérovi se vždy s někým spolupracuje lépe. Opravdu to není tak, že by Petr nechtěl spolupracovat s těmi lidmi, kteří měli na tomto projektu dělat původně. A co se týče obsazení, tak došlo ke změnám vlivem termínů, protože všichni herci mají samozřejmě i jiné závazky. Hrají v divadlech a mají nasmlouvané i dlouhodobější věci, a tak se stane, že někteří se pak kvůli tomu nemohou natáčení zúčastnit. Ale my máme vlastně jen dvě významnější změny. A sice, že místo Lenky Vlasákové hraje Zuzana Fialová, a Marthu Issovou vystřídala Veronika Kubařová.

FDB: A co Ivan Trojan. Bude hrát bachaře?
Adam Dvořák: Ivan ve filmu nakonec také nehraje, protože tam byl opět problém termínů. Tato role je sice menší, ale určitě je pěkná. Je to vlastně kladná postava, přestože jde o bachaře. Protože ti bachaři jsou Češi, a přestože mají hlídat vězně, tak se k nim chovají lidsky. Za celou dobu vlastně nikdo hlavnímu hrdinovi nevyzradí, že jeho vesnici srovnali se zemí.

FDB: Proč jste zvolili jako kameramana Antonia Riestru?
Adam Dvořák: Antonio se jako kameraman pouští do takových výraznějších věcí. Například hodně používá filtry a také, řekl bych, netradiční kamerové postupy. A protože s ním chtěl Petr už předtím dlouho spolupracovat, tak mi řekl toto: „Chtěl bych, aby dělal kameru Antonio Riestra, protože by celý projekt mohl visuálně posunout mnohem dál. A to určitě pomůže tomu, abychom ten příběh přiblížili i mladším lidem."

Pokračování příště ...