Že dojde na pokračování, o tom se nepochybovalo nikdy, protože boj obřích brouků s armádou, to má zkrátka kouzelně béčkový potenciál, na kterém se dá vystavět ledacos. Jenže nikdo již neměl odvahu do těch vod vstoupit s takovou áčkovou parádou, jako Paul Verhoeven. O sedm let později tak sice konečně vzniklo pokračování, ale bylo televizní a ubožejší představení snad přijít ani nemohlo. Režie se ujal Phil Tippett, tvůrce vizuálních efektů v jedničce a šlo o tragickou záležitost. Za zmínku stály ve dvojce akorát vizuální efekty, které byly na nízký rozpočet více než solidní. Báchorka o uvěznění ve strážní budce, na kterou se pořád útočí a v které to lidem trochu neklape, by možná měla šanci na přežití, ale to by Tippett nesměl mít talent bulharského pouličního filmaře.
Popojedeme o další čtyři roky a máme tu třetí díl. Protože jde o rodinnou záležitost, ani ve trojce není na postu režie cizinec – tentokrát se této pozice ujal Edward Neumeier, scenárista legendární jedničky a bohužel též scenárista příšerné dvojky. Ani ve trojce nemůže Neumeierovo jméno chybět v kolonce scenáristy, tentokrát si však tenhle chlapík troufl i na režii, přičemž dostal k dispozici skromných 20 milionů. Jak s nimi naložil? Snaživě, ale ani to nestačí. Trojka se na rozdíl od dvojky opravdu snaží vypadat jako pokračování satirického akčního filmu. A tak tu nechybí náborová videa, vlastenecké řeči, kouzelně parodující zelené mozky a sem tam nějaká dobře cílená hláška. Jenže je na tom pořád zatraceně vidět to, že měl Neumeier k dispozici jen dvacet milionů. Je to škoda proto, protože Neumeier tentokrát (na rozdíl od dvojky) vymyslel docela slušný scénář, který nestojí na jednom místě.
Ta snaha o co největší rozmáchlost je nakonec paradoxně ke škodě, protože žádná scéna s brouky nevydá tak dobře, jak by bylo třeba (nové druhy nicméně potěší). Útok na základnu, boj v poušti, finále s roboty, to vše by mělo potenciál ve filmu s větším rozpočtem, ale v případě filmu určeném na video je předem jasné, že ty scény budou vypadat směšně. A taky tak vypadají. Tvůrci pak zachraňují výsledný dojem propagačními vstupy, ve kterých se verbuje, odsuzuje a manipuluje způsobem, pro který jsme si původní Hvězdnou pěchotu zamilovali. Zbytek je každopádně špatně a ani docela dobře vybraní herci, v čele s navrátilcem Casperem Van Dienem, který je konečně po letech zase snesitelný, s tím nic nenadělají.
Hvězdná pěchota měla a má potenciál. Pokud to ale má jít tímhle směrem, bylo by lepší tu sérii uložit k ledu (nebo mít odvahu ji dát pořádnou finanční injekci). Nedokáži upřít nadšení ze scény, ve které si někdo "pod požehnáním boha dovolí oběsit teroristu, který je na vozíku". Je v tom krásně vystižena celá absurdita okolo Usáma Bin Ládina, který dle amerických úřadů může i za to, že je na semaforech příliš často červená. Ale dávat takové střely v podobných filmech je jen plýtváním dobré munice, která nakonec zanikne v béčkové mohutné salvě.




Hvězdná pěchota to měla vždycky složité. V době vzniku nebyl doceněn její satirický podtón a stejně tak vyšuměl komerční potenciál, neboť se velkolepá scifi doma nezaplatila ani z půlky. Dnes je ale všechno jinak a Hvězdná pěchota platí za jednu z největších klasik. Chcete vědět víc?

.png)






