Tak zaprvé, pokud trpíte epilepsíí, ani snad nečtěte dál, tomuhle filmu byste se asi měli vyhnout. Za druhé, pokud se vám zdálo, že Burtonův Karlík a továrna na čokoládu hýří příliš jedovatými barvami, taky snad ani nečtěte dál… Wachowští zřejmě po dotočení matrixovské trilogie trpěli absťákem po barvách a tak tu se hodně, ale opravdu hodně vyřádili.

Ve Speed Racerovi se ocitáme v jakési paralelní retrobudoucnosti, kde na jednu stranu mají vyspělou závodní techniku, dosahující rychlosti, o které Schumacher jenom sní, a na druhé straně se táta Racer dívá na černobílé záběry ze závodů, ve kterých auta vypadají jako formule v poválečné době. Ale nad tím nemá cenu se zastavovat, stejně jako nad velkou částí děje – logika zjevně ustoupila před provedením.

Ale k ději: Speed (ano, pod názvem filmu se skrývá jméno hlavního hrdiny) v podání Emila Hirsche jezdí automobilové závody pod rodinnou stájí. A jezdí zatraceně dobře, protože se snaží překonat stín svého bratra Rexe, který před pár lety záhadně zemřel. A jak už to tak bývá, když jezdí někdo dobře, začnou se kolem něj jako vosy na pivo slétat sponzoři a velké stáje, které nabízejí hromadu peněz. Když ale Speed odmítne nabídku majitele společnosti Royalton Indrustries (Roger Allam) a zjistí, že celý automobilový průmysl je jen o penězích, nastane mu peklo – milionářova stáj se ho pokouší zničit a zdiskreditovat celou jeho rodinu od Tatíka (John Goodman), přes Matku (Susan Sarandon) až k debilnímu nenažranému bratříčkovi Sprittlovi (Paulie Litt) a jeho šimpanzovi.

Speed se tak musí spojit s tajemným Racerem X (Mathew Fox) a za vydatné podpory přítelkyně Trixie (Christina Ricci) jet zakázaný závod nejen o čest, ale i o život. O život mu usiluje celá plejáda prapodivných postaviček, které k tomu používají řadu různých vychytávek a udělátek, které mají za cíl vyřadit jeho sporťák Mach 5 ze závodu.

Jsem ze Speed Racera docela na rozpacích. Těšila jsem se na dokonalý zážitek, skvělý vizuál a rychlou jízdu. Jenže té tam zase tolik není, a když, tak je z ní vidět jen barevná šmouha. Závodní dráha připomíná spíš počítačovou hru, než cokoli jiného. Navíc jsem čekala, kdy sehraje nějakou pořádnou roli opěvovaný růžový vrtulníček a ono nic… Je to příliš umělé, příliš přestylizované a vyhnané až do extrémů. Kdyby to bylo jen chvílemi, zřejmě bych seděla s otevřenou pusou a režisérům tleskala, ale takhle mi po dvaceti minutách pohled začal stále častěji směřovat na ručičky hodinek. Nuda a stereotyp – tahle má vypadat jeden z proklamovaných akčních trháků roku?

Celý svět Speed Racera je prázdný, plochý, unylý a až příliš zúžený na rodinnou story, u které je již od začátku patrné, jak to ve skutečnosti je. Dialogy jsou neskutečně bezobsažné a nejlepší hlášky má tak snad jen opice, která nepromluví ani slovo. Ani to skákání s auty a do nebe vychvalované „car-fu“ není zas až tak cool, jak bych od něj očekávala a herci, kteří natáčeli většinou jen před zeleným plátnem, zřejmě i přes velkou snahu také sotva pobírají o co zrovna „go“. Malý spratek Sprite mi po pěti minutách začal lézt na nervy a tak vše horko těžko zachraňuje charisma Hirsche a Foxe a pár akčních bojových scén, které se kupodivu neodehrávají v autech, ale „jen“ na pevné zemi.

Tahle to možná dopadá, když se něčemu dělá velká reklama a staví se na známých jménech. O to víc pak ten „pád na hubu“ bolí. Ono posunutí hranic filmu není vždy tou správnou cestou, zvlášť když během cesty průkopníky zbržďuje unylý scénář.