Tímhle snubním prstenem se vzali mladá dívka Ethel Ann (Mischa Barton) a její oslnivý modrooký blonďák Tedd (Stehen Amell). On odjížděl společně se dvěma kamarády Jackem a Chuckem do války, a protože věděl, že všichni tři ji milují, vymyslel „geniální“ plán. Kdyby se mu náhodou něco stalo, Chuck se o Ethel postará a nakonec si ji vezme za ženu. Samozřejmě ona o dohodě nesmí mít ani tušení.

To vše se ale dozvídáme zpětně, protože Tajemství prstenu začíná na pohřbu v roce 1991. Ethel (Shirley MacLaine) pohřbívá svého manžela Chucka a nevypadá, že by dvakrát truchlila, což jí samozřejmě vyčítá její dcera Marie (Neve Campbell), která se pustí do pátrání, proč. Naráží ale jen na hluboké poučování rodinného přítele Jacka (Christopher Plummer) a jeho „nech minulost spát“. Ve stejnou dobu v irském Belfastu starý hasič kope na místě dávné letecké nehody a s pomocí naivního (retardovaného?) věčně usměvavého a vtíravého klučiny Jimmiho (Martin McCann) nachází starý prsten. Jimmyho nenapadne nic lepšího, než zavolat do Ameriky a oznámit svůj objev Ethel. Později se do toho ještě připlete IRA a příběh se stává ještě komplikovanější…

Tajemství prstenu je mozaikovitý příběh, který kvůli množství dějových linií zejména na začátku trpí nepřehledností. Postavy vojáků vypadají podobně (tedy až na Tedda, kterého si pro jeho umělohmotný vzhled barbie panáčka Kena nelze s nikým splést). Navíc mají podobně znějící jména – Jack a Chuck – a často se jimi neslovují, takže zorientovat se, kdo je po těch padesáti letech živý a kdo ne, je docela problém.

Děj se soustředí na osobní a rodinné drama jedné staré ženy, která celý život před dcerou tajila, že muž, kterého si vzala, není její životní láska. Teprve Chuckova smrt jí uvolní ruce a může truchlit naplno. Její smutek ale ještě víc hecuje přiblblý Jimmy, která se jí naverboval do domu a vše je pro něj „úžasné!“. Tenhle přehrávající chlapík mě začal iritovat hned po první minutě, kdy se objevil na scéně a musím říct, že policejné nakládačku si za ten svůj pitomý úsměv zasloužil.

Režisér Richard Attenborough (Gándhí, Krajina stínů) natočil tenhle snímek, odehrávající se částečně za druhé světové války a částečně v nedávné současnosti, podle knižní předlohy a vsadil na emoce. Celé je to postaveno na smrti, truchlení a nenaplněných snech. Emocionální průtrž z toho dýchá v každé scéně. Navíc je do toho zakomponovaný boj IRA o nezávislost Irska, takže válečných scén se dočkáme v obou časových obdobích. I když ty z války působí mimořádně amatérským, béčkovým dojmem…

Tajemství prstenu servíruje na jeden film možná až příliš sentimentu. Zejména ve druhé polovině se zmítáme v množství emocí, které až příliš okatě tlačí na pilu a snaží se z diváka za každou cenu vymáčknout nějakou tu slzičku. Zároveň je ale druhá část mnohem zdařilejší a silnější (že by proto, že se konečně zorientujete v tom, kdo je kdo a můžete se tak pořádně soustředit na děj?:-). Jen ty dvě poštolky (či co to bylo?) poletující nad hlavami v závěru filmu tomu nasadili patřičně kýčovitou korunu.