Děsnej doják nese hrdě slogan „od dvou ze šesti scenáristů Scary Movie“. Tenhle duchapřítomný propagační flák perfektně odráží kvalitu samotného filmu. Osobně je mi první Scary Movie docela po chuti. Dokonce ho považuji za jednu z nejpovedenějších parodií posledních let (mezi slepými jednooký král). Nicméně pokud za ním duo Aaron Seltzer a Jason Friedberg skutečně někde stáli, pak hodně v pozadí, dost možná i v místech, kam slunce nesvítí.

Tvůrci Děsnýho dojáku jaksi zapomínají na jednu základní věc –že ke kvalitní parodii je potřeba i vlastních nápadů. Vzít nějakou známou scénu/situaci odjinud, zasadit ji do svého filmu a "jen" ji vyhrotit k dobrému zparodování opravdu nestačí. Je třeba vlastních nápadů, originálních minivtípků v pozadí, které oživí scénu, prostě si s tím vyhrát. Trio ZAZ (Zucker-Abrahams-Zucker, tvůrci Bláznivých střel) musí u tohohle kousku nechápavě kroutit hlavou nad tím, jak moc mladí tvůrci tenhle žánr nechápou.

Osobně vidím problém již ve zvolené látce. Seltzer a Friedberg si pro parodování romantických filmů vybrali především romantické komedie posledních let. Ty už jsou však samo o sobě vtipné a z filmu tak ční otázka – má smysl parodovat komedii? Jako takový žánr možná, ale čistě konkrétní filmové kousky? Namísto toho, aby si tvůrci pořádně utahovali z klasických klišé romantického žánru (abych jim nekřivdil, pár narážek tam je, ale většinou nestojí za nic), raději se inspirují v posledních letech a často naprosto nesmyslně. Děsnej doják v hlavní dějové linii (ano, jsem natolik odvážný, že takto ten slepenec označím) vychází z filmů Moje tlustá řecká svatba, Hitch a Jeho fotr, to je lotr!.

Hitch a Moje tlustá řecká svatba dokonce nepostrádá pár slušně cílených narážek (především u seznamu lidí, které Hitch dal dohromady, jsem se pobavil, nicméně jde o jediný moment celého filmu, který mě skutečně rozesmál).

Linie, která vychází z Jeho fotr, to je lotr!, zabírá nejvíce prostoru a její přítomnost považuji za největší scenáristický úlet posledních let. Uniká mi smysl toho, proč vzít černou komedii, která si dělá srandu ze seznamování s rodiči a začít si utahovat z ní. Možná to jenom nevidím z té správné perspektivy. Třeba někomu skutečně bude připadat vtipné, že kocour zde nejenom umí na záchod, ale dokonce si tam umí i pěkně nahlas ulevit (šestý nájezd kamery na kocourův obličej, který si takhle ulevuje, to je vážně lahoda).

A takhle nějak „chytře“ postupuje duo Seltzer a Friedberg po celou dobu. Ne, že by vzali nějaké scény a dobře je zparodovali, pouze vezmou věci známější a nesmyslně je vyhrotí (hlavní hrdina se tu nejmenuje Jebal, ale Jebatdceru a podobně). Seltzer a Friedberg jsou smutně mimo mísu a jejich smysl pro humor svou stupiditou hravě překonává vše, co jsme letos měli možnost vidět v kinech (ano, i Panic je nanic). Ostatně, která příčetná dvojice by dobrovolně vzala všeobecně nejvíce odsuzovanou scénu z Riskni to s Polly (ano, myslím ono „legendární“ otření obličeje o nahé břicho během basketu) a natočila jí ještě nechutněji? Dovolím si tvrdit, že nikdo, kdo alespoň trochu rozumí žánru.

Děsnej doják má ještě jeden celkem vážný problém. Ne vždycky si bere na paškál zrovna známé hity (popravdě, celé to spíš hodně připomíná pořekadlo „tonoucí se stébla chytá“) a tak dost pochybuji, že někdo z diváků pozná veškeré odkazy. I přes odstrašující hodnocení všemožných internetových serverů (včetně příšerných diváckých reakci) však dokázal Děsnej doják jenom v Americe, při rozpočtu dvacet miliónů dolarů, vydělal miliónů 50. Někteří lidé rádi vyhazují peníze z okna.

A jaký je nejlepší vtip celého filmu? Jméno Carmen Electra na třetím místě v úvodních titulcích, přičemž se božská Carmen ve filmu objeví až na konci, asi na 20 vteřin. To prostě dokonale vystihuje celý film.