Závěrečný díl špiónské trilogie začíná tam, kde jsme Matta Damona alias Jasona Bourna opustili. Stále neví, proč je zabijákem a proč mu všichni usilují o život. Tentokrát se mu ale otevírá šance na poznání. Londýnského novináře Simona Rosse (Paddy Considine) jeho případ zaujal, začal pátrat a něco objevil. Bohužel jejich setkání na nádraží neproběhlo zrovna nejlépe a Ross je i přes všechna možná Bourneova bezpečnostní opatření zastřelen. CIA vedená zástupcem ředitele Noahem Vosenem (David Strathairn) stále nemá v zájmu, aby Jason poznal, kým byl. Naštěstí měl ale mrtvý novinář s sebou svůj poznámkový blok se jménem jistého Danielse. Damonův agent se ho vydá najít do Madridu, kde už na něj samozřejmě čekají další zabijáci, které musí přemoci. Opět se na něj ale usměje štěstěna: v Danielsově bytě se objeví bývalá kolegyně Nicky (Julia Stilesová) a nabídne mu pomocnou ruku.
Snad nikdo nepochyboval, že Greengrass z Ultimáta udělá jednu z nejakčnějších podívaných tohoto léta. Pokračuje ve stylu a rytmu, které zavedl již v Bournově mýtu , ale napětí a počet honiček je ještě větší. Opět také sledujeme jednu vzpomínku, která se Bourneovi stále vrací a která žene děj dopředu tak, jak se k ní přidávají další a další detaily. To vše za velkolepého hudebního doprovodu Johna Powella.
Nahánění na londýnském nádraží připomíná svým stylem matrixovský útěk z kanceláře, akce je doplňována náhledy do kanceláří CIA. Scény, ve kterých má tajná služba možnost monitorovat každý náš krok díky poselství o „Velkém bratrovi“ vyznívají stejně silně jako honičky. Bourneovy bitky s vládními zabijáky jsou naprosto dechberoucí, zejména ta v marocké koupelně diváka naprosto dostane. Většina snímku je snímána rychlou, jakoby roztřesenou kamerou, která zvyšuje napětí a násobí akci. Škoda jen, že toho míhání kamery bylo někdy až moc a některé scény se tak proměnily jen ve změť barevných šmouh, v nichž skoro nepoznáte, co se na plátně děje. To je ale jen drobná vráska na téměř bezchybné agentově tváři.
Napětí, akce, bitky a trocha toho existencialismu v kombinaci s hereckým výhonem Matta Damona dávají dohromady dokonalý recept na akční jízdu. Damon se svou postavou natolik srostl, že nelze říct nic jiného, než klobouk dolů.
Bourneovo ultimátum působí dojmem druhého dvojčete Bourneova mýtu, které při narození od sebe odtrhli jen proto, aby stopáž nebyla příliš dlouhá. Ale je možná ještě lepší, než jeho předchůdce. Úžasná akční jízda napříč světem se drží zaběhnutého modelu: Bourne někam přijede, málem najde to, co hledal, honí ho vrazi, přemůže je a jede dál. Greengrass z toho všeho vymačkal, co jen šlo a celá trilogie se bezesporu zapíše zlatými písmy do dějin špionážního filmu. James Bond by se měl začít bát o své místo na výsluní. Je to Bourne, Jason Bourne, kdo má velkou šanci, že uhlazeného agenta, co raději protřepané než promíchané, porazí.