Signe Hasso

Krásná zelenooká červenovláska - Signe Hasso –. vlastním jménem Signe Eleonora Cecilia Larsson se narodila ve Švédsku, ve Stockholmu do poměrně sociálně slabé rodiny v roce 1910. Starala se o ně spolu se dvěma dalšími sourozenci matka, a když zemřel dědeček, který je finančně podporoval získala možnost ve 12 letech hrát v „Královském divadle“. Jako nejmladší švédská herečka se také zapsala ke studiu herectví. Byla natolik talentovaná, že hned po prvních filmech natočených ještě ve Skandinávii, Německu a Anglii sklízela ohlasy kritiky a diváků. Dlužno podotknout, že jich od roku 1933 natočila osm. Proto nebylo vůbec divné, že odjela před rokem 1940 do USA, aby zde podepsala v Hollywoodu smlouvu se spol. RKO. Studio jí ve svých reklamách uvádělo jako novou Gretu Garbo. I když krásná, s milým švédským přízvukem, nikdy nenaplnila představy, které v ní studio vkládalo Bohužel, naděje, se kterými do Ameriky přišla se nenaplnily tak rychle, jak by očekávala a jak by si byla přála a tak se Signe nejdříve vypravila do New Yorku, kde se uplatnila na scéně newyorského divadla. Patřila mezi další, zajímavé severské krásky, ale až teprve George Cukor a MGM ocenila nejen její herecké, ale i fotogenické přednosti. Díky MGM se dostala k zajímavé filmové práci po boku významných herců – Spensera Tracyho, Ronalda Colmana, George Rafta, Lloyda Nolana , Caryho Granta a Caryho Coopera. Její doménou byly sice dramatické role, ale kupodivu přesvědčila i v rolích komediálních jako např. ve filmu E. Lubitsche - HEAVEN CAN WAIT (1943), úžasným hereckým koncertem byl film v režii Freda Zinemana THE SEVENTH CROSS (1944) ona a Spencer Tracy hráli uprchlíky z koncentračního tábora na útěku před nacisty ve druhé světové válce. Ona sama měla jak říkala svůj nejoblíbenější film - Dvojí život, kde hrála exmanželku Ronalda Colmana - byla to jakási parafráze na drama OTHELO. Signe byla dvakrát vdaná. Poprvé za Švéda Harryho Hasso v roce 1933, měli spolu syna a v roce 1941 se na dálku rozvedli. Druhým manželem byl William Langford od roku 1946 do jeho smrti v roce 1955. Hasso ukončila náhle svou kariéru ve filmu po smrti jediného syna Jindřicha, který tragicky zahynul při autohavárii v roce 1954. Signe se už před kameru vrátila jen sporadicky, a soustředila se především na divadelní scénu a divadlo na Broadwayi. Signe byla nesmírně inteligentní a mimo svou krásu byla i velmi sofistikovou charizmatickou dámou. Stala se textařkou, psala scénáře, překládala švédské a norské divadelní hry do angličtiny, psala prózu. Byla autorkou několik knih jako MOMO, a nebo KOM SLOTT. S herectvím se rozloučila pohostinskými vystoupeními ve Švédsku, Norsku a Anglii. Její největší přítel, švédský herec Peter Stromare, se kterým byli kolegové dlouhých 40 let ztrávili poslední měsíce jejího života po jejím boku, a byl to právě Peter, který u ní seděl a držel ji za ruku v den, kdy zemřela. Signe Hasso zemřela na zápal plic 7. 6. 2002 ve věku 91 let Natočila 89 filmů. Marta Holubová-Clara BoW