Thor Heyerdahl

Norský vědec, badatel a cestovatel Thor Heyerdahl se narodil roku 1914 v přístavním městečku Larvik. Jeho otec pracoval v místním pivovaru a maminka byla ředitelkou malého muzea. Thor odmalička miloval přírodu a také hodně sportoval. Už jako chlapec pořádal dlouhé lyžařské túry a nedokázala jej od toho odradit ani tvrdá severská zima. Jenom plavat dlouho neuměl - na to bylo okolní moře příliš studené a krytý bazén v Larviku nebyl. Po maturitě odešel na univerzitu do norského hlavního města Oslo, kde začal studovat zoologii. Při studiích měl určité problémy, neboť těžko snášel biflování stále stejné látky. Lákalo jej samostatné poznávání a dobrodružství a tak se v roce 1936 vydal, spolu se svou první ženou Liv, na tichomořský ostrov Fatu-Hiva, kde chtěli žít v souladu s tou pravou civilizací nezkalenou přírodou. Vystřízlivění ale bylo tvrdé - po roce museli Marquzy opustit, nemocní a zdeptaní. Experiment příliš nevyšel, ale podnítil další Thorovu vášeň - zájem o starobylé civilizace. S jejich výzkumem ale musel ještě nějaký čas počkat - začala druhá světová válka a on narukoval do armády. S o to větším elánem se ale vrhl do práce hned po jejím skončení. Rozhodl se v praxi dokázat svou teorii o možných migračních trasách prastarých národů a vzájemnému přenosu i ovlivňování jejich kultur. Roku 1947 se tak vydává na svoji první velkou námořní pouť - na balzovém voru se jménem Kon-Tiky vyráží, ještě s několika přáteli, od peruánského pobřeží do Polynésie. Cesta se zdařila, ani v bouři je starobylá konstrukce voru nezklamala. Ale řadu vědců stejně nepřesvědčil. Uznali sice, že naši předci mohli po oceánu cestovat, ale nikoliv, že se tak skutečně dělo. Na přelomu let 1955 a 1956 podnikl Thor Heyerdahl výpravu na Velikonoční ostrov, který ho okamžitě naprosto očaroval, stejně jako zdejší tajemné sochy moai. Vracel se sem ještě několikrát, v roce 1986 byl členem jeho expedice i český inženýr Pavel Pavel, který zde dokazoval svou teorii o možnostech transportu kamenných kolosů. Roky 1969 a 1970 patřily v Heyerdahlově životě dalším dvěma dlouhým cestám - s papyrovými koráby (nebo spíše kocábkami) Ra I. a Ra II. se plavil s svou mezinárodní posádkou Atlantikem od afrických břehů smětem k Americe. První pokus nevyšel, ale s druhým člunem dopluli po šesti tisících kilometrech ke břehům Barbadosu. Dokázali tak, že papyrusové lodě z Egypta mohly přivézt do Střední Ameriky své kulturní bohatství. Cílem této cesty bylo mimo jiné i utužení přátelství mezi lidmi různých národů, ras a náboženského vyznání. Roku 1977 pak staví rákosový člun Tigris – tentokrát jde o kopii původního plavidla starých Sumerů. Téměř pět měsíců trvá plavba z Iráku přes Perský záliv k Pákistánu a přes Indický oceán k Rudému moři. Tam je ale zastaví válka a Thor Heyerdahl se svými přáteli na protest proti ní své, stále ještě naprosto plavbyschopné, plavidlo zapalují. O všech těchto svých cestách píše Heyerdahl poutavé knihy a natáčí dokumentární filmy. Jeho film natočený při plavbě voru Kon-Tiki získal v roce 1952 Oscara. Zbytek života strávil badatelskou činností a výpravami za poznáním po celém světě - v Evropě, Asii i Americe. Byl 3x ženatý, otec pěti dětí. V 90. letech zaměstnávala Heyerdahla další záhada – kamenné stavby na Kanárských ostrovech, které jsou podle něj rovněž zbytky pyramid. Poukazoval na jejich příbuznost se stavbami vyhynulého národa Mayů ve Střední a Jižní Americe. Tato otázka ho upoutala dokonce natolik, že se na ostrov přestěhoval. Výzkum už ale nestihne dokončit a roku 2002 umírá ve věku 87 let na rakovinu.