André Nox

Herec André Nox obohatil meziválečnou francouzskou kinematografii bezmála sedmdesátkou vedlejších rolí, před kameru se dostal až ve svých padesáti letech. Narodil se v Paříži jako Abraham André Nonnes-Lopes, pocházel z vážené židovské rodiny. Po studiích se od mládí věnoval práci ve finančnictví, za první světové války byl povolán do armády. V roce 1916 byl z vojska propuštěn, ale k původní profesi se již nevrátil a zkusil štěstí u filmu. Před kamerou stál poprvé v roce 1916, nedlouho nato se dostal k velkým i hlavním rolím pod vedením slavných režisérů jako byli André Hugon nebo Léon Poirier. V roce 1919 podepsal smlouvu se společností Gaumont a po celá dvacátá léta byl vytíženým hercem velkých rolí. Se svou vizáží byl předurčen k postavám – kulantně řečeno – psychicky rozkolísaným a jako takového jej vyhledávali přední režiséři. Kromě již zmíněného Léona Poiriera to byli dále Léonce Perret, Viktor Turžanskij nebo první francouzská režisérka Germaine Dulac. Celkem bez problémů se André Nox adaptoval i pro zvukový film a z jeho prvních velkých rolí v ozvučené éře připomeňme postavu otce hlavní hrdinky (Hedy Kiesler) ve francouzské verzi Machatého slavného filmu EXTASE (1932). Právě Noxovo angažmá pro tento film bylo jednou z podmínek společnosti Gaumont, aby byla ochotna vznik francouzské verze financovat. I když během třicátých let odehrál dalších dvacet rolí, nutno dodat, že jeho význam oproti němé éře značně poklesl. Větší příležitosti mu poskytl významný režisér Abel Gance (NESMRTELNÍ MILENCI – Un grand amour de Beethoven, 1936; ŽALUJI – J’accuse!, 1937). Koncem třicátých let se pak André Nox objevoval převážně v dramatech z nedávné historie (BÍLÉ NOCI V PETROHRADU – Les nuits blanches de Saint Pétersbourg, 1937; PEVNOST MLČENÍ – La citadelle du silence, 1937; ULTIMÁTUM – Ultimatum, 1938), v příběhu z první světové války HRDINA Z MARNY (Les héros de Marne, 1938) se mihnul v menší úloze starosty. Jeho poslední prací pro film byla nevelká role v životopisném dobrodružném snímku BRAZZA ANEB EPOPEJ Z KONGA (Brazza ou l’epopée du Congo, 1939), který v rovníkové Africe natočil jeho dávný přítel Léon Poirier. Vzhledem ke svému židovskému původu a vývoji v Evropě pak André Nox odešel do Velké Británie, kde strávil celou dobu druhé světové války. Po jejím konci se vrátil do Francie a zemřel nedlouho poté v malém městečku Fouesnant v Bretani 25. února 1946 ve věku 76 let.