Hubert von Meyerinck

Německý divadelní a filmový herec, po otci rodem šlechtic z úctyhodné rodiny Von Meyerincků (na druhé straně - matka Carolaine, z rodiny von Hoppestedt). Hubert Georg Werner Harald von Meyerinck se narodil v Postupimi 23. 8. 1896. Poté, když se rodiče rozvedli, za dosud nevídaného skandálu, žil u rodiny svého otce v Posenu, který byl mimo jiné rodištěm císařovny Elizabeth Bavorské, jinak Sissi. Hubert navštěvoval gymnázium v Godesbergu a v průběhu první světové války byl povolán do vojenské služby. Krátce pak sloužil jako kadet v Karlsruhe, ale protože u něj lékaři našli plicní onemocnění, několikrát se léčil a nakonec byl k velké nelibosti papá označen za neschopen vojenské služby a byl propuštěn z armády. Hubert byl inteligentní a velmi svobodomyslný po své matce, nesešněrován předsudky, ve kterých se ho otec a děděček snažili vychovávat. Matku velice miloval, i když se s ní mohl stýkat v mládí jen velmi málo, obdivoval ji. Proto snad i natruc svému papá vystoupil v roce 1917 v Berlíně v divadle Schauspielhaus v roli poručíka Hagena v divadelní hře P. Heyse – Kolberg. Otec ho vydědil a Hubert se přestěhoval ke své matce, se kterou žil až do její smrti. Od roku 1918 byl v angažmá na dva roky v Hamburgu a poté získal nové angažmá do Komorního divadla v Berlíně. Mimo to účinkoval na scénách kabaretů a revue, a zde Hubert ke svému údivu objevil vlastní pěvecký talent. Později se stal členem Německého a Leassingova divadla. Údajně to byl nejen výborný „Mefisto“, nebo komický Malvolio ve Večer tříkrálový a nebo „Hejtman z Köpenicku“ na jeho repertoáru byly i hry současných spisovatelů. V němém filmu se objevil už v roce 1920. Jako holohlavý, uhrančivý muž s monoklem se stal zajímavým představitelem tajuplných intrikánů, šlechticů, či podvodníků. S příchodem zvukového filmu se pochopitelně jeho možnosti rozšířily, a Meyerinck se objevil v mnoha filmech před válkou, během ní i po ní, v rolích dramatických, ale i komických takže by nebylo marné připomenout jeho jakoby „nechtěný“ výstup, kde převlečen za baletku v růžových kalhotkách, balerínce, piškotech, paruce, ale s nezbytným knírem, na hlavě čepeček, prchá před zločinci, před nápadníkem, a tančí hopkuje a na tehdejší dobu sklízí jeho filmový výstup salvy smíchu… Jeho sexuální orientace se stala později předmětem mnoha dohadů a diskuzí. Jeho blízkým přítelem byl celý život Kurt von Ruffin. Nicméně jeho kolegové se k němu stavěli vždy tak jak zasluhoval – s úctou a porozuměním mluvili o něm vždy dobře, jaký je to dobrý kolega, kamarád a člověk. Později se stal nejoblíbenějším představitelem padouchů v německém filmu. Z jeho filmografie před a během války jen něco málo snímků: Bel Ami, Frau Luna, nebo výpravný barevný příběh – Münchhausen – u nás známý jako Baron Prášil, kterým se v roce 1943 na delší dobu, až do roku 1947 odmlčel, a stanul opět na divadelní scéně. Po válce natočil několik situačních komedií, a na řadu přicházejí snad u nás nejznámější dva příběhy o strašidlech ve Spessartu - Das Spukschloss im Spessart – Strašidla ve Spessartu a Herrliche Zeiten im Spessart – Zlaté časy ve Spessartu, dále silně kritický pohled na politickou scénu v kriminálně-špionážním dramatu - Das Mädchen Rosemarie – Dívka Rosemarie s Nadjou Tiller v hlavní roli. Jeho doménou se však ve více jak 230 filmech byly role komické. Na druhé straně byl skvělým divadelním hercem a v roce 1966 se na stálo usadil v divadle Thalia v Hamburgu. Další snímky, které ho na sklonku kariéry opět postavily do jiné herecké úrovně byly dva kriminální příběhy podle románových předloh Edgara Wallace - Der Gorilla von Soho a Der Mann mit dem Glasauge – Muž se skleněným okem, kde si zahrál role komisaře. Posledním jeho filmem byly: Wenn die tollen Tanten kommen a Nachbarn sind zum Ärgern da …oba natočené v roce 1970 V roce 1960 a 1961 získal „Cenu německé filmové kritiky, o šest let později - 1967 získal pověstnou cenu Bambi, a o rok poté i Zlatý filmový pás - za dlouholeté, vynikající úspěchy v německém filmu. Hubert von Meyerinck napsal knihu o svém životě s názvem: Meine berühmten Freundinnen, které vydaly spol. Düsseldorf, Wien - Econ v roce 1969, jehož hlavními – prominentními ženskými hrdinkami byly mimo jiné jeho matka Caroleine a americká herečka německého původu Marléne Dietrich, se kterou je pojilo celoživotní přátelství nejen během jejího působení v Německu a v USA. Oba se velmi často navštěvovali Hubert von Meyerinck zemřel dne 13. 5. 1971 na srdeční selhání v Hamburku v nemocnici Bethany. Jmenuje se po něm ulice v Berlíně - Meyerinckplatz v Charlottenburgu. Marta Holubová-clara.bow