Ramon Novarro

Ramon Novarro se narodil roku 1899 jako syn zubaře v mexickém Durange. Když v Mexiku vypukla občanská válka, rodina Novarrových emigrovala roku 1914 do Států. Usídlili se v Los Angeles, otec však brzy zemřel. Na Ramonovi zůstal nesnadný úkol – musel se postarat o živobytí pro zbytek rodiny. Pracoval nejdříve jako číšník a na přání některých klientů jim dokonce při obsluhování zpíval. Postupně vystupoval na drobnějších společenských akcích a nakonec stál i před filmovou kamerou. Jednalo se o statování ve filmu Rukojmí, hlavní roli zde vytvořil Wallace Reid. Ramonovi tehdy bylo 18 let. Později se objevoval v drobných úlohách filmů v produkci D. W. Griffitha a S. Goldwyna. Ve filmu Maloměstský idol mu byla nabídnuta role tanečníka v turbanu, jíž mu zprostředkovala Marion Morganová, která působila jako choreografka taneční a herecké skupiny vaudeville, v níž Ramon od roku 1919 působil. Taneční role v Maloměstském idolu vynesla Ramonovi slušný úspěch a byl obsazen do hlavní role filmu Rubaiyat v režii F. B. Earleho. V okouzlujícím charismatickém muži začal být spatřován nový Rodolpho Valentino. Tak také mladého muže viděl i režisér Rex Ingram, jenž obsadil Novarra do svého filmu Zajatec na Západě, v němž vytvořil Ramon roli Ruperta Hentzana. Sláva nové hvězdy začala stoupat. Po vzoru Valentinova Šejka natočil film Arab. Osud navíc rozhodl, že slavnější protipól Ramonův – Rudolpho Valentino – umírá na zánět podbřišnice. V polovině 20. let se tak jediným hollywoodským milovníkem stává právě Novarro. Co je však nejvíc překvapující, oba herci v sobě neviděli konkurenci – naopak, byli dobrými přáteli. Ztrátu svého blízkého přítele Valentina nesl Novarro velmi těžce. Po Valentinovi mu zůstala památka. Podlouhlá černá ozdoba vyrobená z olova s vlastním Rodolphovým podpisem ve stříbře. Tehdy jistě Ramon netušil, že dárek od nejlepšího přítele bude jednou hrát tragickou úlohu v momentě jeho vlastní smrti… Tou dobou byla Novarrovou partnerkou nejen hereckou Barbara La Marr. Byla proslulá svým nevázaným životem, alkoholovými večírky a velkým sklonem k užívání drog. Na předávkování zemřela v pouhých 29ti letech. Skon nejlepšího přítele a životní partnerky byly zřejmě předzvěstí dalšího smutného Novarrova osudu. Začal stále více holdovat alkoholu a po nástupu zvukového filmu, kdy jeho popularita začala klesat, uvažoval o odchodu z filmové branže vůbec. Společnost MGM ho přesvědčila, aby u své práce zůstal. V roce 1932 s touto společností podepsal sedmiletou smlouvu, ale vzhledem ke stále klesající Novarrově popularitě, smlouva byla vypovězena filmovou společností již v roce 1934. Novarro poté odešel do Londýna, kde účinkoval v muzikálu. Ve druhé polovině 30. let se opět vrátil do Los Angeles. Natočil zde španělsky mluvený film Šejk si odskočil. Jednalo se však o režii, nikoliv o výstup v titulní úloze. Film získal velký úspěch a opět byla Ramonovi nabídnuta smlouva. Vzhledem však k okolnostem, že téměř za každým jeho úspěchem přišel nějaký pád, i tentokrát nešlo o výjimku. Novarro měl natočit čtyři filmy pro společnost Republic Pictures, ale poté, co natočil jediný, sám požádal o uvolnění ze smlouvy. Opět silně propadal do těžkých alkoholických stavů. Byl hluboce nábožensky založen, tudíž uvažoval dokonce i o odchodu do kláštera, ale alkoholismus se mu v tomto rozhodnutí stal neslučitelnou překážkou. V roce 1940 odjel bývalý herecký milovník Novarro do Evropy. Natočil jeden projekt ve Francii, a poté natáčel ve svém rodném Mexiku. Po delší odmlce se před filmovou kameru postavil až v roce 1949, kdy opět sehrál jednu roli. Od té doby již opustil svět filmového průmyslu úplně, alespoň tedy po stránce pracovní. Žil ve městě filmových snů Los Angeles, v domě na Hollywood Hills. Stále snil o tom, že zbytek svého života stráví rozjímáním za klášterními zdmi. Osud však rozhodl jinak... Novarro žil po svém odchodu z filmu jako samotář. O jeho domě se říkalo, že v něm ukrývá slušné jmění. V roce 1968 byl již Novarro šedesátidevítiletý starý muž zcela ponořený do svého naprostého soukromí. V předvečer svátku Všech svatých seděl v obývacím pokoji svého domu. Náhle do domu vtrhli dva mladíci. Byli jimi ještě nezletilí Paul a Tom Fergussonovi z Chicaga. Jejich mysl byla naprosto ovládnuta vidinou snadno získaných peněz. V domě starého osamělého muže je jich prý dost... Co dodat? Kdyby jen vzali bývalému herci peníze, šlo by jistě o kriminální čin, ale snad možná omluvitelný jejich mládím a vidinou bezstarostnosti. Naprosto však nelze omluvit brutální smrt, jíž nebohému starci připravili. Není vhodné a etické zde popisovat detaily posledních minut Novarrova života, šlo o opravdu hrůzné momenty. Snad jen lze dodat, že kromě jiných krutých útoků na svou osobu byl Novarro zadušen černým předmětem, dárkem od dávno zemřelého přítele Rodolpha Valentina. Na sklonku října roku 1968 se do hereckého nebe za ním vypravil tedy i Ramon Novarro. Malou útěchou snad může být jen fakt, že pachatelé zanechali na místě činu dost stop na to, aby je policie brzy identifikovala a zatkla. Byli odsouzeni na doživotí. Avšak ani tento fakt nemohl již vrátit život starému, nikomu neubližujícímu muži, jenž léta snil o životě v klášteře. Zpracováno na základě faktů z publikace: ANDREWS, Mike: Oběti Hollywoodu, vydalo Nakladatelství Svoboda, Praha, 1994, 1. vydání.