Carlos Diégues

Režisér a scenárista Carlos Diegues se narodil v Maceió v provincii Alagoas na severovýchodu země, v rodině profesora sociologie. Studoval práva na katolické univerzitě v Riu de Janeiro, současně psal básně a filmové kritiky do studentského časopisu O Metropolitano, který řídil. V roce 1960 začal natáčet film, který zůstal nedokončený, ale podílel se jako spolurežisér na krátkém dokumentu „Fuga“ (Útěk, 1960). V roce 1961 natočil spolu s Davidem Nevesem na 16mm krátký film „Domingo“ (Neděle), v následujícím roce natočil snímek „Escola de Samba Alegria de Viver“ (Škola samby, radost ze života), jednu epizodu z celovečerního dokumentárního filmu „Cinco vezes Favela“ (Pětkrát favela), který se stal manifestem vznikajícího hnutí „cinema nôvo“, nové vlny brazilského filmu. Samostatně debutoval historickým filmem „GANGA ZUMBA“ (1964) podle předlohy João Felicio dos Santose o povstání černošských otroků v 17. stol. Filmem „A GRANDE CIDADE“ (Velké město, 1966) se vrací do rodného kraje s jeho bídou, nutící lidi k emigraci do velkých měst, v dalším roce točí krátký film „Oito Universitarios“ (Osm vysokoškoláků, 1967). V roce 1970 točí drama „OS HERDEIROS“ (Dědicové, 1970), jeden z politicky nejostřejších filmů „cinema nôvo“, který byl režimem zakázán. Na pozadí osudů členů vlivné rodiny se tu odvíjí kronika brazilských diktatur i s vizí budoucích držitelů moci. V hudebním filmu „QUANDO O CARNAVAL CHEGAR“ (Když přichází karneval, 1972), jímž se Diegues pokouší oslovit široké publikum, se objevují nejvýznamnější reprezentanti brazilské lidové hudby. „JOANNA FRANCESA“ (Francouzka Jana, 1975) je psychologická studie o střetnutí francouzské ženy s prostředím Sao Paula 30. let s Jeanne Moreau v titulní roli. Film získal na FF v Sao Paulu dvě ceny APCA Trophy za hudbu a námět. V roce 1976 natáčí Diegues svůj dosud nejpopulárnější film „XICA DA SILVA“, komedii o vzestupu a pádu stejnojmenné černošské otrokyně z 18. století, která si otočí kolem prstu mocného portugalského guvernéra. „CHUVAS DE VERÃO“ (Letní deště, 1978) je 14 epizod z lidových čtvrtí Ria. Z následujícího roku je film „SBOHEM, BRAZÍLIE!“ (Bye Bye Brasil, 1979), půvabné vyprávění o skupině komediantů, kteří při svém putování po rodné zemi zaznamenávají kontrasty života jejích obyvatel. Film „QUILOMBO“ (1984), natočený v brazilsko-francouzské koprodukci, je pojat jako barvitá, téměř operní freska o rozkvětu a pádu černošské republiky v severovýchodní Brazílii ve druhé polovině 17. století. Po dokumentu „Notre Amazonie“ (Naše Amazonie, 1985), natočeném pro francouzskou televizi, točí Diegues „VLAK KE HVĚZDÁM“ (Um Trem para as Estrelas, 1987), příběh mladého saxofonisty, toužícího po kariéře, který byl zařazen do soutěže v Cannes a byl nominován na Zlatou palmu. Následuje film „DIAS MELHORES VIRÃO“ (Přijdou lepší časy, 1989) a po něm s odstupem šesti let povídkový film „VEJA ESTA CANÇÃO“ (Jako v té písni / Milostné písně z Ria, 1994), inspirovaný populárními brazilskými milostnými písněmi. Diegues je spoluzakladatel brazilského filmového hnutí „cinema nôvo“, k jeho blízkým přátelům patří z této skupiny politicky angažovaných režisérů Glauber Rocha. Byl členem poroty na MFF v Cannes v roce 1981. Je držitelem 13 cen a 9 nominací z filmových festivalů pořádaných většinou na americkém kontinentu, ale jsou mezi nimi i tři nominace na Zlatou palmu z MFF v Cannes. Diegues je podruhé ženatý, z prvního manželství s herečkou a zpěvačkou Narou Leão má dvě děti, dceru Isabel, která se věnuje také filmové tvorbě a Francisca, z druhého manželství má dceru Floru. Zdroj: ABC světových režisérů, imdb.com