Slávka Hozová

Česká herečka Slávka Hozová (vlastním jménem Miroslava) je známá též pod rodným příjmením Špánková a svou uměleckou dráhu zasvětila především divadlu, můžeme ji ale znát i z několika televizních a filmových rolí. Je rodačkou z Prahy a herectví vystudovala na DAMU (1961-1965), jejími pedagogy byli například Vítězslav Vejražka nebo Ilja Prachař. Již za studií se začala objevovat i před kamerou a vedlejší dívčí role vytvořila například ve filmech NA LANĚ (1963) nebo PERLIČKY NA DNĚ (1965). Po dokončení studií působila dvě sezóny v Divadle Petra Bezruče v Ostravě (1965-1967), větší příležitosti na jevišti jí přineslo krátké působení v Divadle Vítězného února (nynější Klicperovo divadlo) v Hradci Králové. Tady sice strávila jen jeden rok (1967-1968), odehrála ale několik titulních ženských rolí (Maryša, Manon Lescaut). V roce 1968 se vrátila do Prahy a dlouholeté angažmá získala v Divadle S. K. Neumanna. Také tady dostávala řadu příležitosti ve velkých rolích světových dramat (Vojna a mír, Jeptiška, Smutek sluší Elektře) i v českém repertoáru (Dvaasedmdesátka, Filozofská historie). I když od konce šedesátých let hrála v oblíbeném pražském divadle, před kamerou se objevovala jen zřídka. Menší role jí přinesly různé televizní inscenace a seriály, na velkém plátně se připomněla ve vedlejší roli vězenkyně Jiřiny ve filmu … A POZDRAVUJI VLAŠTOVKY (1972). Z pohádkového žánru v televizi i filmu se sluší připomenout menší roli Bětky ve filmu JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (1977), za zmínku stojí i postava maminky, v níž vytvořila manželskou dvojici s Vladimírem Menšíkem ve zpracování povídek Oty Pavla ZLATÍ ÚHOŘI (1979). V nostalgickém příběhu ze Žižkova POLOČAS ŠTĚSTÍ (1984) byla manželkou Josefa Vinkláře, jako paní Ječmenová byla partnerkou Josefa Somra v oblíbených komediích JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY (1982) a JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT (1987). Mezitím ji znovu zviditelnila i televize a v seriálu SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE (1986) hrála velkou roli Fanynky Herálcové, která po ovdovění titulního hrdiny (Luděk Munzar) pečuje o jeho početnou rodinu. Kromě televize a nepočetných příležitostí ve filmu se začala uplatňovat také v dabingu, kromě řady vedlejších postav ve filmech z různých zemí namluvila například titulní postavu v populárním americkém sitcomu ROSEANNE (1988; český dabing 1995). Její domovská scéna změnila po roce 1989 název na Divadlo pod Palmovkou, i nadále zde Slávka Hozová hrála velké role, titulní úloha jí připadla například v Lorcově dramatu Dům doni Bernardy (1995), za připomenutí stojí i její účast ve hrách Tennessee Williamse (Kočka na rozpálené plechové střeše, Tramvaj do stanice Touha). I Slávku Hozovou nicméně v devadesátých letech postihl nedostatek práce v divadle, proto v roce 1996 stála u zrodu projektu Tyjátr na káře, s nímž každý rok v létě vystupovala na otevřených scénách, hradních nádvořích, náměstích i loukách. Poměrně úspěšně s tímto poloamatérským souborem spolupracovala deset let, v poslední době jako režisérka a manažerka vede amatérské Divadlo na Vísce v Hořovicích, s nímž často vystupuje na přehlídkách ochotnických divadel. Nedaleko svého současného hlavního působiště v Hořovicích dnes Slávka Hozová také žije, již před lety odešla z Prahy na chalupu ve vesnici Rpety. Před kameru se zatím naposledy postavila v menší roli zdravotní sestry v televizním filmu NEVLASTNÍ BRATR (2006).