Rubi d'Alma

Vysoká, štíhlá, elegantní a také odměřená, taková byla italská herečka Rubi d´Alma, která se koncem třicátých let zařadila do zástupu filmových hvězd. Pocházela ze šlechtické rodiny a narodila se jako Giusta Manca di Villahermosa v Miláně, kde také vyrůstala. Když tady režisér Camillo Mastrocinque natáčel film KRÁLOVNA ZE SCALLY (Regina della Scalla, 1937) se slavnou sopranistskou Margheritou Carosio v hlavní roli, potřeboval do komparzu obsadit dívky z lepší společnosti. Byla mezi nimi i tehdy již třicetiletá Giusta Manca, která zaujala filmové producenty; ti ji pozvali do Říma a přišly další nabídky, tentokrát již k velkým rolím. Pod uměleckým jménem Rubi d´Alma (někdy též uváděno jako Rubi Dalma) natočila romantickou komedii PAN MAX (Il signore Max, 1937), v níž se jí dvořil Vittorio de Sica. Výčet jejích následujících rolí napovídá, že režiséři si oblíbili ji obsazovat do postav žen z vyšší společnosti, často nepřístupných a povýšených. Hrála v řadě historických a životopisných filmů (ANTONIO MEUCCI, 1940; NAPOLEON I. - Sant´Elena, piccola isola, 1943; JINDŘICH IV. – Enrico IV., 1943; DANIELE CORTIS, 1947), objevila se také v adaptacích významných literárních děl (VÝSTŘEL – Un colpo di pistola, 1942). Zatímco za války točila Rubi d´Alma několik filmů ročně, po roce 1945 jich již tolik nebylo. Za zmínku stojí drama NEBE NAD BAŽINAMI (Cielo sulla palude, 1949) režiséra Augusta Geniny, které bylo oceněno na festivalu v Benátkách a Rubi d´Alma zde hrála hlavní roli. Její filmovou kariéru pak uzavírají vedlejší role ve známých filmech jako KRONIKA JEDNÉ LÁSKY (Cronaca di un amore, 1950) nebo ŽÍZEŇ PO ŽIVOTĚ (Febbre di vivere, 1953). Počátkem padesátých let Rubi d´Alma na další nabídky od filmu přestala reagovat. Dá se říci, že její dočasná herecká kariéra byla jen zpestřením v dlouhém životě bohaté ženy, s blížící se padesátkou ji hraní přestalo naplňovat a odešla do soukromí. Jako dávno zapomenutá osobnost italského filmu zemřela v letovisku Castel Gandolfo 7. srpna 1994 ve věku 88 let.