Norbert Rohringer

Rakouský herec Norbert Rohringer se uplatnil jako herec dětských rolí - ve filmech hrál pouze do svých 18 let, tedy do konce 2. světové války. Poprvé si ve filmu zahrál už jako šestiletý v malé roli v rakouském filmu Sonnenstrahl (1933). Poté se ve filmu mohl objevit v devíti letech ve filmu Seine Tochter ist der Peter (1936). Scény, v nichž hrál, však byly vystřiženy - dětskou hvězdou filmu se stala naopak Traudl Stark. Jeho první významnější rolí byl film Antonín Poslední (1939), kde si zahrál po boku Hanse Mosera. První hlavní roli získal ale hned o rok později v komedii Der Sündenbock (1940). V roce 1941 si zahrál žáka v internátu Rory Kennedyho v protibritském propagandistickém snímku Maxe W. Kimmicha Mein Leben für Irland. Následovala titulní role chlapce od cirkusu ve filmu Jakko (1941), což je další propagandistický film, jenž je dosud na seznamu filmů, které se smí promítat jen ke studijním účelům a jeho veřejné promítání je tak v Německu přísně omezené. Norberta vzhled přímo předurčoval k podobným rolím - splňoval totiž přesně ideál árijského mladíka - blonďatý, hezký, čiperný milý, sympatický. Později si zahrál i v méně propagandisticky zaměřených komediích a melodramatech. Např. ve filmu českého režiséra Karla Antona Šenkýřka u Bílého koníčka (1942) si zahrál roli pikolíka. Karel Anton (tehdy uváděn jako Karl Anton) mu dal možnost zahrát si i v jeho dalších filmech - Kolega hned přijde (1943) a Podvodnice (1944). I tyto filmy byly ve své době v českých kinech uváděny, stejně jako obrovské množství dalších německých filmů nejrůznějších žánrů i kvality natočených v tomto období. Posledními filmovými rolemi N. Rohringera byl student gymnázia Guido v rakouském filmu (natáčeném i v Praze) s názvem Freunde (1945), jenž však měl premiéru až v roce 1950, a nedokončený film Wir beide liebten Katharina - mělo jít o milostné drama, kde hrál Andrease - nápadníka hlavní hrdinky, tedy Kathariny. N. Rohringer si do konce války zahrál v necelé dvacítce filmů, ale pak svou filmovou kariéru zcela ukončil. Nejprve se věnoval studiu hudby na vídeňské Univerzitě hudebních a dramatických umění, poté jako pianista absolvoval turné po Německu, Francii, Rakousku a Švýcarsku. Zemřel 30. července 2009 v Hamburku.