Franco Alfano

Italský hudební skladatel a pianista Franco Alfano se narodil v Neapoli. Stalo se tak 8. března roku 1875 či 1876. Prameny se v datování narození skladatele liší – dle posledních informací (avšak nepodložených z většiny zdrojů) by měl být správný rok 1875, nicméně drtivá většina publikací a encyklopedií uvádí druhé datum. Jméno Franca Alfana je zřejmě nejvíce známo v souvislosti s tím, že jakožto žák Giacoma Pucciniho po jeho smrti (Puccini zemřel v listopadu 1924) převzal notové poznámky slavného skladatele a dle jeho komponovacího rukopisu složil hudbu k závěru Pucciniho nedokončené opery „Turandot“ – jmenovitě se jedná o duet princezny Turandot a prince Kalafa. Vlastní skladatelská činnost Franca Alfana je též významná, byť pravda – poněkud stojí ve stínu slavnějších komponistů, jakým byl právě zmíněný G. Puccini. Hudební talent se u Franca formoval již od útlého dětství. Rodiče naštěstí hudební nadání svého syna podpořili a umožnili mu soukromě studovat hru na klavír u Alessandra Longa (1864 – 1946), Franco Alfano také navštěvoval neapolskou konzervatoř. Celý svůj život věnoval výhradně skladatelské práci, nicméně absolvoval i sám svá vlastní vystoupení jako pianista. Komponování operní hudby však u Alfana bylo převažujícím prvkem. V roce 1904 zkomponoval vlastní operní dílo „Risurrezione“ dle námětu spisovatele Tolstého („Vzkříšení“). V roce 1936 slavil Alfano úspěch se svou operou „Cyrano z Bergeracu“ na motivy divadelní hry Edmonda Rostanda. V té době měl již za sebou výše zmíněnou dokončovací práci na Pucciniho opeře „Turandot“, která měla slavností premiéru ve Scale 25. dubna roku 1926. Z další činnosti Franca Alfana je třeba ještě zmínit, že působil jako ředitel několika konzervatoří: v r. 1918 stanul v čele konzervatoře v Bologni, v r. 1923 v Turíně a od r. 1947 do r. 1950 byl ředitelem Rossiniho konzervatoře v Pesaru. O soukromém životě Franca Alfana se prameny nezmiňují. Zemřel v San Remu 27. října roku 1954.