Isaak Švarc

Švarc Isaak se narodil 13. května roku 1923 v městečku Romny v Černigovské oblasti na Ukrajině. V 1930 se jeho rodiče přestěhovali do Leningradu a zde Švarc začal studovat, resp. spíše začal chodit do Umělecké školy, kde jej učil A. S. Zamkov. Zlomový okamžik pro jeho hudební kariéru nastal v roce 1935, kdy Isaakovi bylo 12 let a již se zúčastnil koncertu ve Velkém sále Leningradské filharmonie. Zde zahrál jeden Chopinův koncert na klavír tak procítěně, že si jeho přednesu všiml profesor Leonid Nikolajev a pozval jej do své třídy, aby se učil pod jeho vedením. Současně s tím ale malý Isaak neopustil ani studia pod vedením Zamkova. Když byl v roce 1936 zatčen jeho otec, matka s dětmi byla poslána do Kirgizie – konkrétně do jejího hlavního města Frunze. Aby se uživil, dával 14ti-letý Isaak lekce hry na klavír dětem místních funkcionářů. V roce 1938 začal Švarc studovat kompozici pod vedením skladatele - pedagoga Fera. Pod jeho vedením získal Švarc profesionální návyky a navíc hrál v Kirgizském národním divadle jako koncertní mistr. Když přišel čas války, Isaak Švarc dirigoval sbor a orchestr Rudé Armády. Seznámil se díky tomu se sestrou Dmitrije Šostakoviče, velkého ruského skladatele, Marií, která hrála na klavír. To mu pomohlo. Po skončení války byl na prosbu Dmitrije Šostakoviče povolán na Leningradskou konzervatoř. V roce 1955 byl Isaak Švarc přijat do svazu skladatelů SSSR. Během 50tých let napsal Švarc takové skladby, jako byla hudba k divadelnímu představení Idiota pod režií Georgija Tovstonogova. Další skladbou je Hoře rozumu – Gore ot uma - v režii Gribojedova. Tato hra se hrála v Leningradském Velkém divadle Gorkého. Pak přišel film – debut si Švarc odbyl v roce 1958 hudbou k filmům Náš korespondent, Nezaplacené dluhy a Baltické nebe. Celkem napsal hudbu asi ke 110 filmům – jako byly např. snímky: Bratři Karamazovi, Jegor Bulyčev, Děrzu Urzala, Bílé slunce pouště, Melodie bílých nocí nebo Nestřílejte bílé labutě. V roce 1966 byl jmenován Národním umělcem SSSR. V roce 2000 získal ocenění za Unikátní sbírku písní na básně ruských básníků 19. a 20. století. Jeho dalšími oceněními jsou: Laureát Narodní ceny Ruska za rok 1998 za film Bílé slunce pouště, Vítěz v kategoriích Nejlepší hudba k filmu za film Lunapark z roku 1992, nebo Slyš, přichází déšť z roku 2000. Zemřel dne 27. prosince roku 2009 v městečku Siverskaja u Sankt-Petěrsburgu, kde žil poslední roky svého života. Edward52 a jeho archív