Germaine Montero

Germaine Montero proslula ve Francii a Španělsku hlavně jako zpěvačka, uplatnila se také v divadle, ve filmu ale jen příležitostně. Natočila sice jen něco málo přes dvacet filmů, v několika menších rolích jsme ji ale mohli vidět i u nás. Narodila se jako Germaine Heygel v Paříži, studovala ve Versailles, poté odešla do Španělska a v Madridu zahájila svou kariéru divadelní herečky, tady také vznikl její španělský pseudonym Montero. V režii Federica Garcíi Lorcy účinkovala v jeho vlastních hrách (Krvavá svatba, Dům Bernardy Alby), po jeho smrti a začátku španělské občanské války se ale vrátila do Francie. Tady pokračovala v práci na jevišti (v Théâtre de l’Atelier v roce 1938 to byla opět Lorcova Krvavá svatba). Souběžně se začala objevovat ve filmu (SAPHO, 1934), titulní role jí připadla ve scénáři Alberta Moravii natočeném v italské a španělské verzi (HŘÍCH ROGELIE SANCHEZOVÉ – Il peccato di Rogelia Sanchez/Santa Rogelia, 1940). Mezitím se začala prosazovat jako osobitá zpěvačka šansonů a interpretovala kvalitní texty uznávaných autorů (Jacques Prévert). Narůstající počet gramofonových nahrávek se těšil přízni posluchačů i kritiků, zpívala a nahrávala také ve španělštině. V roli zpěvačky se ostatně objevila také v několika filmech (LADY PANAME, 1949; KRÁSKA OTERO – La belle Otéro, 1954). Co se týče divadla, po válce několikrát vystoupila na legendárním festivalu v Avignonu, velký ohlas jí přinesla titulní role v Brechtově Matce Kuráži, kterou hrála v různých pařížských divadlech a znovu i v Avignonu. Z její nepočetné práce pro film je na místě zmínit účast na několika mezinárodně úspěšných projektech; v rakousko-francouzské adaptaci osvědčené operety VESELÁ VDOVA (Die lustige Witwe, 1962) hrála po boku populárního rakouského zpěváka Petera Alexandera. Ve stejném roce hrála v adaptaci Dumasovy literární předlohy ŽELEZNÁ MASKA (Le masque de fer, 1962), v níž jsme ji mohli vidět jako královnu Annu Rakouskou. O rok později byla v roli paní Verlotové matkou Alaina Delona ve slavné gangsterce MELODIE PODZEMÍ (Mélodie en sous-sol, 1963). Později se objevila ještě ve Vadimově filmu ŠTVANICE (La curée, 1966), poté ale hrála již jen výjimečně, její filmografii uzavírá Bertucelliho kriminálka NÁTLAK (Stress, 1984). S dalšími francouzskými herci pořídila také doprovodný komentář k dokumentu o španělské občanské válce ZEMŘÍT U MADRIDU (Mourir a Madrid, 1963). Na divadle ukončila svou hereckou kariéru v šedesátých letech opět v Lorcových hrách (Krvavá svatba v roce 1963 v Théâtre du Vieux-Colombier a Dům Bernardy Alby v roce 1966 v Théâtre Récamier). V nahrávacích studiích tehdy spolupracovala se skladatelem Georgesem Van Parysem, v roce 1965 nazpívala dvě gramofonové desky s texty básníka a spisovatele Pierre MacOrlana. V nedávné době se většina jejích nahrávek dočkala reedice na CD. Poslední léta života strávila Germaine Montero v ústraní na venkově v jižní Francii, zemřela ve vesnici Saint-Romain-en-Viennois 29. června 2000 ve věku devadesáti let, pohřbena je v Paříži.