Anna Dymna

Anna jako žákyně vystupovala v dětském, divadelním souboru v Kočičím divadle. V roce 1973 ukončila Státní vysokou divadelní školu v Krakově a již během studií působila v krakovském Divadle (1968 – 73) a po ukončení studia se stala členkou krakovského divadla Stary Teatr, kde hrála pod taktovkou režisérů jako Konrád Swinarsky, Andrzej Wajda, Jerzy Jaroski (Listopadové dny, Veselka, Slaměný klobouk , Višňový sad). Před kamerou debutovala v hlavní roli dívky z motorkářské party ve filmu Pět a půl Bledého Pepíka (1970. První film, který ji přinesl popularitu, byla postava Ani v komedii Na nás nemáte (1974). Své role hledala v představitelkách krásných dívek a žen venkovského nebo šlechtického původu, v kostýmních filmech a TV seriálech (Náruživost, Jánošík, Královna Bona, Předurčení). K nejvýraznějším jejím hrdinkám patří polská královna Barbara v historickém dramatu Epitaf pro královnu (1981), dceru významného chirurga a poté mastičkáře Maruška (Mastičkář), z lásky spáchá sebevraždu jako knížecí hospodyně v příběhu litevské vesnice Dolina Issy (1982) a Markétka v TV přepisu Mistr a Markétka (1988). Několik filmů natočila v NDR a své role namluvila německy. Od konce 80. let se již moc neobjevuje ve filmu, často, přece si občas nějakou roli střihne. Hlavní roli alkoholické TV reportérky v psychologickém dramatu Pouze strach (1993), za výkon byla oceněná Zlatým gdaňským lvem: Velké zvíře (2000), Zaklínač (2002). Jejím manželem je Wieslaw Dymny, básník, prozaik a herec krakovského divadla. Dále hrála ve filmech: Velké zvíře (2000), Zaklínač (2002), Stará báje (2003).