Maurice Chevit

Francouzský herec Maurice Chevit se před kamerou začal objevovat již po druhé světové válce, jako představitel výrazných vedlejších rolí se ale prosadil až v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Byl rodákem z Paříže a s divadlem a filmem začínal krátce po roce 1945, na jevišti debutoval pod režijním vedením Georgese Vitalyho na menších pařížských scénách, první vstup před kamerou absolvoval v podružné roli partyzána ve filmu OTEC KLIĎAS (Le pere Tranquille, 1946). Ve filmu v následujících letech hrál spíše jen výjimečně, první větší příležitost dostal jako sluha Eduard v dramatu CLARA DE MONTARGIS (1951) režiséra Henriho Decoina. Diváci v kinech jej později mohli vidět v menší roli Léona ve dvojici úspěšných komedií PĚŠKY, NA KONI A VOZEM (A pied, a cheval et en voiture, 1957) a PĚŠKY, NA KONI A NA RAKETĚ (A pied, a cheval et en sputnik, 1958), koncem padesátých let začal točit také v televizi a v dobových kostýmech se objevil v sedmi epizodách oblíbeného historického seriálu KAMERA ZKOUMÁ ČAS (La caméra explore le temps, 1961-1964) nebo v kriminálním seriálu POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les cinq dernieres minutes, 1961-1982). Dvakrát se uvedl v úloze policejního inspektora v mezinárodně úspěšných titulech MEČ A VÁHY (Le glaive et le balance, 1963) a ZLOČIN V EXPRESU (Compartiment tueurs, 1965). Kromě filmu a televize pokračoval v jevištní praxi, v 60. a 70. letech často vystupoval v pařížském divadle Théâtre de la Ville, hrál v moderním i klasickém repertoáru, několikrát se objevil i na legendárním festivalu v Avignonu (Trojská válka nebude, 1971; Zimní pohádka, 1980), prosadil se i jako autor divadelních her. Uplatnění našel i v dabingu, jeho hlas zazníval převážně ze zahraniční animované produkce. Z jeho dalších vstupů před filmovou kameru stojí za zmínku mimořádně úspěšná komedie režiséra Patrice Leconta DOVOLENÁ PO FRANCOUZSKU 2 (Les bronzés font du ski, 1979), v níž vytvořil partnerskou dvojici s Dominique Lavanant. Ve stejném roce hrál také generála Bauvergna ve filmu ZÁVAN SIROCCA (Le coup de sirocco, 1979) Alexandra Arcadyho. Během sedmdesátých let začala u Maurice Chevita převažovat práce pro televizi, často ale také točil krátké filmy. Ve formátu celovečerních si další připomenutí zaslouží opětovná spolupráce s režisérem Patricem Leconte, v jehož filmu MANŽEL KADEŘNICE (Le mari de la coiffeuse, 1990), hrál velkou roli starého pana Agopiana. Poté před kamerou dostal ještě několik zajímavých příležitostí (XXL, 1997), opět točil také s Patricem Lecontem, v jehož filmu NEVINNÉ KRUTOSTI (Ridicule, 1996) se mihnul jako notář. Až v závěru své umělecké kariéry dosáhl Maurice Chevit významných úspěchů v divadle, v roce 2002 získal prestižní Molierovu cenu za vedlejší roli ve hře Conversation avec mon pere (v divadle Théâtre de la Porte Saint-Martin), o tři roky později obdržel tutéž trofej za svou kreaci ve hře Brooklyn Boy (v pařížském divadle Comédie des Champs Elysées). Filmová kamera jej zachytila naposledy v bezejmenné epizodce starého muže v dramatu VIZE (Le pressentiment, 2006), spolupráci s televizí ukončil o rok později. Maurice Chevit zemřel 2. července 2012 ve věku 88 let na pařížském předměstí Saint-Maurice. Jeho syn Frederick Chevit pracoval řadu let jako šéfredaktor redakce sportu ve společnosti France Télévisions.