Lilka Ročáková

Operní pěvkyně Lilka Ročáková, známá též pod vyvdaným jménem Ludmila Rybářová, zazářila v šedesátých letech jako interpretka populární hudby, později se ale věnovala hlavně divadlu a vážné hudbě. S divadlem jsou ostatně spojeny i její umělecké začátky, v patnácti letech začala účinkovat v divadle Semafor, kde hrála v představeních Šest žen, Tak co, pane barone nebo Sekta. Na angažmá v Semaforu navazovala také její ojedinělá vystoupení ve filmu (KONKURS, 1963; KDYBY TISÍC KLARINETŮ, 1964). V šedesátých letech zpívala Lilka Ročáková s předními orchestry a prosadila se jako zpěvačka populární hudby, jejím největším hitem byla píseň Bylo léto, horké léto z roku 1967. Mezitím na pražské konzervatoři studovala operní zpěv, již tehdy hostovala ve Stavovském divadle a také v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, po dokončení konzervatoře si pak ještě doplnila vzdělání na HAMU. Po dokončení studií zakotvila na dlouhou dobu v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde byla řadu let sólistkou opery (1973-1998). Jako sopranistka vybavená navíc půvabným zjevem dostala Lilka Ročáková v Plzni hned řadu velkých rolí a sama dnes přiznává, že v Praze by tolik možností neměla, proto zůstala plzeňskému jevišti věrná. Zpívala hlavně českou klasiku, obsáhla prakticky kompletní dílo B. Smetany (Prodaná nevěsta, Dvě vdovy, Libuše) nebo A. Dvořáka (Jakobín, Rusalka), objevovala se ale i ve světovém repertoáru (Evžen Oněgin, Nabucco), sama dodnes ráda vzpomíná na Madame Butterfly. Kromě Plzně zpívala Lilka Ročáková pohostinsky také v Praze a Brně, uplatnila se i v zahraničních koncertních představeních v německy mluvících zemích. Na přelomu 80. a 90. let si doplnila vzdělání na AMU a po získání magisterského titulu začala pedagogicky působit na plzeňské konzervatoři, kde vyučuje operní herectví.