Rudolf Lukeš

Filmový architekt Rudolf Lukeš se narodil 20. dubna roku 1923 v Praze, kde také prožil své dětství i dospívání. Po absolvování gymnázia vystudoval České vysoké učení technické v Praze a architekturu na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru profesora Jaroslava Fragnera /1898-1967/. Studium dokončil až v poválečných letech a podle příkladu svého váženého profesora, významného scénografa, se zaměřil na filmovou architekturu. Po roce 1946 byl ve nejprve ve Filmovém studiu Barrandov asistentem filmového architekta Štěpána Kopeckého a podílel se na natáčení válečného drama V horách duní /1946/ režisérů Václava Kubáska a Josefa Macha. Téhož roku pracoval ještě jako asistent hlavního filmového architekta Štěpána Kopeckého na filmovém dramatu Průlom /1946/, režiséra Karla Steklého. Jako samostatný filmový architekt se představil již v roce 1946 filmy: válečným dramatem Hrdinové mlčí /1946/, režiséra Miroslava Cikána; životopisným snímkem o houslovém virtuózovi Josefu Slavíkovi- Housle a sen /1946/, režiséra Václava Kršky. Ještě v průběhu roku 1947 pracoval na návrzích a realizacích filmových staveb filmů: dramatu Žiji mezi námi /1948/, režiséra Miloše Makovce; dramatu Svědomí /1948/, režiséra Jiřího Krejčíka a pro natáčení ještě v roce 1948 vypracoval a podílel se na realizacích filmových staveb, včetně interiérů pro film s detektivní zápletkou – Křížová trojka /1948/, režiséra Václava Gajera. V roce 1948 se oženil s Alicí Ledererovou, jejíž otec František Lederer byl redaktorem Prager Tagblattu, tehdy nejvlivnějších liberálně-demokratických německých novin v Čechách, jejichž vydávání skončilo po nacistické okupaci v březnu roku 1939. Františku Ledererovi se podařilo po zadržení uprchnout a dostal se až do Londýna, kde spolupracoval s exilovou vládou. Alice, tehdy již po změně jména na Taťánu, a na kterou se kvůli otci vztahovaly norimberské zákony, musela její maminka skrývat, aby ji uchránila před transportem. Dceru prohlásila účelově za nemanželskou. Tyto skutečnosti se mladému nadějnému filmovému architektu staly osudovými. Rudolf Lukeš uprostřed rozdělané práce dostal po únorovém komunistickém převratu z roku 1948 na základě rozhodnutí „akčních výborů“ zákaz činnosti a z Filmového studia Barrandov byl vyakčněn. Řadu let pracoval jako písmomalíř v Národním technickém muzeu v Praze. Průběžně koncem padesátých let minulého století spolupracoval s Ludvíkem Aškenázym jako divadelní scénograf. Po roce 1960 ilustroval dětské knihy pro nakladatelství Artia. V lednu 1969 byl rehabilitován. K filmu se již nikdy nevrátil. Zemřel takřka zapomenut v roce 1976 v Praze. Erkul