Zdeněk Němeček

Klukovská léta prožitá v rodném Josefově rychle pominula. Po čtyřech letech na josefovském gymnáziu pokračoval budoucí spisovatel, dramatik a konečně i diplomat Zdeněk Němeček ve středoškolských studiích na gymnáziu a z praktických důvodů je završil na obchodní akademii v Hradci Králové, kde také v roce 1912 maturoval. Po ročním kurzu pořádaném při exportní obchodní akademii ve Vídni, se po dva roky jako obchodní praktikant zapracovával v přístavních městech Hamburku a Terstu. Krátce před vypuknutím první světové války se zdržoval Zdeněk Němeček v Moskvě, kde v té době přijal místo a pracoval pro filiálky firmy Laurin a Klement. V srpnu 1914 neváhal a přihlásil se do České družiny, v té době prvního útvaru čs. zahraničního vojska. Převážnou část z válečných let prožil v řadách ruské armády. V březnu roku 1917 absolvoval Alexandrovské vojenské učiliště. Během bolševické revoluce byl vězněn v Moskvě. Poměrně záhy byl pak transportován do Kurska. Za doslova dramatických okolností se Němečkovi podařilo z Kurska uprchnout, ale během putování se nakazil tyfem. Od května 1918 se stal součástí formující se Dobrovolnické armády, aby v říjnu 1918 dostal do sestavy čs. oddělného pěšího praporu ve vojsku generála Kornilova, které své vojenské operace realizovalo na Ukrajině. Po evakuaci z března 1919 se konečně po dlouhé anabázi dostal do nově vzniklého Československa. Již v květnu 1919 se stal důstojníkem Čs. armády a navlékl tak na sebe během několika let svého mladého života již několikátou vojenskou uniformu. Po převelení do Těšína se jako spojovací důstojník při Dohodové komisi zapojoval do činnosti této komise. Své zkušenosti následně prohloubil jako člen mise Čs. červeného kříže do Ruska.V pozici důstojníka z povolání zakončil svou činnou službu na ministerstvu národní obrany v hodnosti nadporučíka. Počínaje listopadem roku 1920 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, pro které pracoval až do léta roku 1939. Během příprav na svou první diplomatickou misi složil v roce 1921 atestační zkoušky z ruštiny a ruské literatury. Později v roce 1927 absolvoval řadu přednášek na Columbia University v New Yorku. Nejprve vykonával práci diplomata na čs. konzulárních zastupitelských úřadech počínaje rokem 1922–23jako konzulární atašé v Norimberku, po delší pauze jako vicekonzul v letech 1926–29 v New Yorku. Krátce byl vicekonzulem v roce 1931 v Kluži,odkud byl povolán do Marseille, aby zde vykonával v letech 1932–36 funkcí vicekonzula a konzula. Po návratu byl v následujícím roce pověřen ministerstvem vykonávat funkci legačního tajemník v Madridu . V mezidobí let 1938 až 1939 zastával místo chargé d’affaira v Barceloně. Jeho diplomatické zkušenosti byly velmi rozsáhlé a poznal z osobních cest nejen celou Evropu, ale také opakovaně navštívil střední Ameriku a západní Afriku. Z diplomatických služeb byl nucen v roce 1939 odejít v důsledku obsazení zbytku Československa německými fašistickými vojsky a nastoupil jako řadový pracovník do Národní a univerzitní knihovny v Praze. Jako člen odbojové skupiny Parsifal, napojené na exilovou londýnskou vládu , již krátce po svém návratu z Barcelony, vyvíjel protirežimní činnost, pro kterou byl nakonec v únoru roku 1945 zatčen a vězněn až do osvobození na Pankráci. V druhé polovině roku 1945 byl jmenován vyslancem v Kodani. Po únorových událostech z roku 1948 se ještě téhož roku odhodlal k rezignaci a následně odcestoval do exilu v Kanadě. Do roku 1950 pracoval v Montrealu jako pojišťovací agent, aby se přesunul v březnu 1951 do New Yorku. Po celou dobu svého exilu se podílel na činnosti organizací československé emigrace. Významnou etapu jeho exilového života tvořila redaktorská práce v rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Svou publikační činnost začal za svého pobytu v Rusku od roku 1915, když posílal své literární příspěvky do časopisů: Čechoslovák /vydáván v Petrohradě/, Národ, Cesta, později Národní listy, Lumír, Lidové noviny, Magazín Družstevní práce, Panorama a dal. Po odchodu do exilu psal své fejetony a postřehy pro exilová periodika: Čs. noviny, vydávané v Ludwigsburgu; Čs. přehled vydávaný v New Yorku; Hlas exilu vydávaný v Mnichově mnoha dalších. Své postřehy a zážitky shrnul do knižní prvotiny Legionářské novely /1920/ a ze svých cest vydal knihu reportáží Západoindický deník /1929/. Dosud jeho nejznámější prozaickou prací je román osudech českých přistěhovalců v Americe, a to New York: zamlženo /1932/. Následující román Na západ od Panonie/1935/ je opět věnován dramatickým okolnostem života emigrantů. Sbírkou povídek Vějíř z poledníků/1937/ a sbírkou reportáží Dopisy ze Senegambie /1938/. V roce 1939 vydává poslední předválečný román Ďábel mluví španělsky,zachycující některé lidské osudu ze španělské občanské války. Tím ukončil Zdeněk Němeček dlouhou řadu svých prozaických prací, které vznikaly v předválečné etapě jeho literární tvorby. Po osvobození navazuje na své prozaické dílo románem Evropská kantiléna /1945/. Po roce 1945 již vydává méně rozsáhlé literární práce, zejména povídky reportáže. Zdeněk Němec byl také autorem poměrně rozsáhlé řady her, např.: Primus Tropicus /1920, i prem./, Zač lidský život? /1936, i prem./, Most /1938, i prem./, Rukopis času /1945, i prem./, Penězokaz/1946, i prem./ a rozhlasové hry Inzerát/1947. Vybrané scény z jeho dramatických prací vyšly postupně v některých časopisech. Neméně významná je i jeho překladatelská činnost z němčiny, ruštiny nebo angličtiny. Zdeněk Němeček zemřel 5. července roku 1957 v Mnichově, během své zastávky z New Yorku, ve kterém dlouhodobě žil, když cestoval na pozvání Svazu slovinských spisovatelů do tehdejší Jugoslávie po vydání překladu jeho románu Na západ od Panonie. Erkul