Zdeněk Labík

Patřil ke generaci fotografů, začínajících s fotografováním za podmínek technicky náročnějších, než-li pozdější generace, které těžily ze zjednodušení vyvolávacích procesů a zvyšování kvality optiky i počítačových prvků. Narodil se v Praze 8. dubna roku 1930 a ještě před II. sv. válkou se zajímal o fotografování. Fotografii jako řemeslu se vyučil a po osvobození v roce 1948 byl přijat na Střední průmyslovou školu grafickou v Praze. Po maturitě v roce 1952 pracoval pro různá knižní i časopisecká nakladatelství. Počínaje rokem 1955 se stal fotoreportérem časopisu Československá armáda a od roku 1957 Československý voják. Dlouhá léta byl vedoucím fotooddělení časopisu Květy až do roku 1989. Jako fotograf se neomezil jen na fotografování podle potřeb redakcí nebo nakladatelství, ale také sám byl autorem nebo spoluautorem několika fotografických publikací. Samostatnou kapitolou tvorby Zdeňka Labíka představuje spolupráce s Krátkým filmem Praha na filmových a fotografických rekonstrukcích dějinných událostí, např. akce špionážního charakteru, válečná nacistická zvěrstva a pod. Řada Labíkových snímků úspěšně reprezentovala jako součást československých expozic, nejvýznamněji při EXPO ´67 Montreal. Z publikací, které připravil jako autor ve spolupráci s dalšími autory a vydal pod hlavičkou vydavatelství Naše vojsko je možno vyjmenovat: Učebnici parašutismu; Pod vítěznou zástavou; Ještě není odtroubeno; Vojákův rok /1970/; Vesmírné ostrovy /1978/ a další. Fotograf Zdeněk Labík, nositel zlatého odznaku SČF, zemřel v Brandýse nad Labem 10. října roku 1998, ve věku 68 let. Erkul