Rudolf Walter

Rudolf Walter byl významnou osobností českého divadelnictví, ve filmu ale zanechal jen nenápadnou stopu. Pocházel z jihočeských Dačic a dětství strávené v česko-německé rodině jej přivedlo k dokonalému ovládnutí češtiny i němčiny. Rodové geny jej od dětství směřovaly k divadlu a základy herectví si osvojil na brněnské konzervatoři. Ve zpěvu a hře na klavír jej školila jeho matka, zpěvačka Olga Demartini-Waltrová (1871-1949), která byla podruhé provdaná a v Brně vedla vlastní pěveckou školu. Po dokončení konzervatoře získal Rudolf Walter angažmá v Národním divadle (později Zemském) v Brně a strávil zde více než čtvrstoletí (1912-1938). Nakrátko tuto éru přerušil počátkem první světové války, kdy působil u Sdružení divadelní společnosti východočeské (1915-1916), ještě předtím jako slibná naděje přední brněnské scény absolvoval studijní pobyt v Berlíně (1913). V divadle Rudolf Walter časem dospěl k širokému záběru profesí, byl hercem, jako zpěvák basbarytonového rejstříku se uplatnil i v opeře, později byl především režisérem a dramaturgem, jeho celoživotní láskou byla také recitace. V letech 1925-1934 byl šéfem činohry Zemského divadla v Brně, poslední tři roky na této scéně se věnoval výhradně operní režii (1935-1938). Jeho práce mu již v roce 1929 vynesla Státní uměleckou a literární cenu. V roce 1938 Walter divadlo opustil a nadále se hodlal věnovat jen pedagogické činnosti. Již od roku 1925 vyučoval na brněnské konzervatoři (mezi jeho žáky byli například jeho švagr Ladislav Pešek nebo Karel Höger). Za války se studenty konzervatoře založil divadelní soubor Komorní hry, který se s koncem okupace transformoval ve Svobodné divadlo, jehož byl pak Walter ředitelem (1945-1948). V roce 1949 odešel Rudolf Walter do invalidního důchodu, ale později se vrátil k veřejnému vystupování jako recitátor. Jeho umělecký přednes vyvrcholil v Divadle jednoho herce (1960-1965). Svým dlouholetým působením Rudolf Walter značně ovlivnil podobu českého divadla v Brně, a to i v době okupace, kdy se spolu s kolegy snažil uvádět české hry. Soustředil se dlouhodobě na uvádění moderny mladých brněnských autorů a i v tom spočívá jeho význam. Jeho snaha o kvalitu mluveného projevu se odrazila nejen v pedagogické a režijní činnosti, ale i v jeho vlastní práci, od třicátých let pracoval mimo jiné pro brněnský rozhlas. S oblastí filmu se Rudolf Walter setkal jen pětkrát a v malých rolích. Oslovil jej režisér Václav Krška, který mu poskytl nevelké příležitosti ve svých lyrických snímcích padesátých let. Poprvé hrál cestovatele Jindřicha Štěpána v psychologickém dramatu AŽ SE VRÁTÍŠ (1947), následně se objevil v Krškových kvalitních zpracováních díla Fráni Šrámka (MĚSÍC NAD ŘEKOU, 1953; STŘÍBRNÝ VÍTR, 1954), menší role mu pak připadly i v jeho životopisných filmech. Naposledy ztvárnil postavu hraběte Thurn-Taxise ve filmu Z MÉHO ŽIVOTA (1955). Rudolf Walter zemřel v Brně 27. února 1966 ve věku 71 let. In memoriam byl jmenován Zasloužilým umělcem (1966). Jeho manželkou byla herečka Marie Walterová, rozená Pechová (1897-1978), sestra herce Ladislava Peška. Jejich dcera Olga Zezulová (1922-2001) byla divadelní a rozhlasovou režisérkou a také spisovatelkou a překladatelkou.