Max Švabinský

Max Švabinský, malíř, kreslíř, grafik a pedagog se narodil v Kroměříži 17. září roku 1873 v Kroměříži. Po absolvování gymnázia vystudoval u profesorů Maxmiliána Pirnera, na pražské Akademii výtvarných umělců malbu u Julia Mařáka grafiku v letech 1891 až 1898. Již od roku 1891 se stal nadějný umělec členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V letech 1898-99 byl na zkušenou ve Francii a většinu času strávil v Paříži. Rok 1901 byl pro Švabinského velmi úspěšný, neboť toho roku obdržel první cenu České akademie věd a umění a byl přijat za jejího dopisujícího člena. Řádným členem se stal až v roce 1917. V roce 1904 byl oceněn na světové výstavě v St. Louis zlatou medaili. Nesporný talent i organizační schopnosti byly naplněny u Švabinského, když byl přijat roku 1910 na pražskou AVU jako pedagog a téhož roku jmenován řádným profesorem. Po svém jmenování ještě téhož roku vedl grafickou speciálku, kterou řídil až do roku 1928. Rektorem byl v letech 1916 až 1920 a v o druhém období v letech 1924 až 1926 a naposledy v letech 1933 až 1935. Svou pedagogickou činnost na AVU ukončil v roce 1939, když mezi lety 1926 až 1939 byl vedoucím figurálního malířského oddělení AVU. V roce 1918 se stal jedním ze zakládajících členů Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Švabinského tvorba zpočátku vycházela z akademického historismu 19. století a novoromantismu. Svá díla, zejména u prvních veřejně předvedených pracích, která zhotovil v průběhu studií na AVU, jako alegorie Svatý Václav žehná práci a Práce, zřídlo blahobytu, jako i triptych Víno-Žena-Zpěv, umístěných v Zemské bance, představuji dokonalá novoromantismem ovlivněná díla s již se objevujícími secesními prvky. V díle Splynutí duší se ještě projevuje Švabinského ovlivnění secesním symbolismem a poněkud i v mimořádně známém obrazu Chudý kraj. Další díla ukazují na mimořádné malířské a také kompoziční schopnosti Maxe Švabinského, jak je jasně patrné v obrazech Velká rodinná podobizna nebo olejomalbě Žně z roku 1927, i když se opět hlásil ke slovu Švabinského akademizující způsob malby. Mimo komorní a monumentální malby se zabýval také i portrétováním významných osobnosti zejména české kultury a veřejného života, např. Jaroslava Vrchlického, Mikoláše Aleše, Josefa Mánesa, T. G. Masaryka, ale také Jiřího Wolkera nebo Julia Fučíka. Úspěšné byly i některé jeho návrhy poštovních známek, plakátů, mozaik, návrhy vitráží /pro katedrálu Sv.Víta v Praze- Seslání Ducha svatého a v kapli sv. Ludmily a Poslední soud v okně jižní lodi/, realizace obrazů po architekturu - např. obrazy Literatura a Umění pro Obecní dům v Praze. Zabýval se i knižní ilustrací. Pro tvorbu Švabinského je typické, že jeho celoživotním hlavním proudem bylo jeho dílo grafické -dřevoryty na prvním místě. Vzniklé v letech 1900 až 1923 /např. Rajská sonáta, Básník a múza/ a litografie vytvořené v rozmezí let 1923 až 1933/, např. ilustrace k Hugově Satyru či ilustrace k Bezručovým básním/. Samostatnou kapitolu tvoří Švabinského tužkové a uhlové kresby, především však perokresby, které mu mnohdy sloužily jako přípravný podklad pro rozsáhlejší díla. Z grafických technik se nepravidelně věnoval leptu. Životní pouť Maxe Švabinského a také filmy týkající se dokumentace mistrova díla , byla předmětem řady dokumentárních snímků. Max Švabinské své dílo hojně vystavoval, např. v Praze v letech 1923, 1932, 1948, 1953, 1955, 1973-1974, 2001, 2004; Kroměříži 1924, 1948, 1963, 1973; Ostravě, Brně, Bratislavě, Pardubicích, Karlových Varech i v zahraničí, např. Moskva, Berlín, Kyjev, aj. Je také autorem řady návrhů na československá platidla. Za své dílo byl oceněn např. Rytíř Řádu čestné legie, Francie 1923; Řádem Svatého Sávy, Jugoslávie /1925/, jmenován Akademikem - korespondentem Real Academica de Bellas Artes, Madrid /1930/ aj. V roce 1945 byl jmenován mezi prvními československými umělci titulem Národního umělce. Max Švabinský zemřel v Praze 10. února roku 1962 ve věku nedožitých 89 let. Erkul