André Hunebelle

André Hunebelle byl všestranným umělcem, ve světě filmu však debutoval až ve svých padesáti letech. Přesto dnes patří k nejslavnějším osobnostem francouzské poválečné kinematografie. Jeho filmy sice jen zřídka dosáhly uměleckého nadprůměru, na druhou stranu byly mimořádně úspěšné a jako tvůrce romantických dobrodružství i bláznivých komedií je Hunebelle dobře známý i u nás. Na přední příčky návštěvnosti v kinech po celé Evropě zaútočil Hunebelle ve třech obdobích – nejprve s dobrodružnými příběhy v hlavní roli s Jeanem Maraisem, později pak s trilogií o Fantomasovi a nakonec několika komediemi s populární skupinou Les Charlots. André Hunebelle se narodil v Meudonu, což je předměstí Paříže. Jeho otec byl inženýrem a pro svého syna naplánoval také dráhu technika. André Hunebelle získal vzdělání na polytechnickém institutu, pak se zúčastnil první světové války. Matematika, kterou studoval, jej ale nelákala, jeho zájmy byly spíše umělecké a začal pracovat jako designér, později se prosadil jako umělecký sklář a tvůrce skleněných artefaktů. Svou první kolekci skla prezentoval v roce 1927 a jeho práce se stala populární. Ve svých produktech ve stylu art deco uplatnil nejen své umělecké založení, ale i nabyté technické vzdělání. V Paříži si otevřel vlastní galerii s obchodem, kde nabízel své luxusní skleněné zboží. Od mládí ale zároveň obdivoval svět filmu a koncem třicátých let se rozhodl opustit dosavadní práci a začal se věnovat filmové produkci. V roce 1938 uzavřel svou uměleckou galerii se sklem a založil vlastní produkční společnost, která realizovala svůj první film L'INÉVITABLE MONSIEUR DUBOIS (1942), na němž se Hunebelle podílel také jako výtvarník. Následně produkoval další filmy, nové prostředí jej ale natolik nadchlo, že se koncem 40. let pustil do vlastní režie. Režijním debutem André Hunebella byl film z divadelního prostředí BLÁZNIVÉ ŘEMESLO (Métier de fous, 1948). Hned další film, špionážní příběh z druhé světové války MISE V TANGERU (Mission a Tanger, 1949), zaznamenal značný úspěch v kinech. K napsání scénáře k tomuto filmu vyzval Michela Audiarda, který dosud působil jako publicista ve filmových časopisech, Hunebelle ale jeho práci pozorně sledoval a objevil v něm scénáristický talent. Další filmy z přelomu 40. a 50. let (často opět spolu s Audiardem) poněkud zanikají v řadě pozdějších úspěchů, nicméně například komedie DEJTE SI POZOR NA BLONDÝNKY (Méfiez-vous de blondes, 1950) nebo MOJE ŽENA JE BÁJEČNÁ (Ma femme est formidable, 1951) patřily k velmi populárním, a i když se nejednalo o nijak velké umění, návštěvnost dosahující kolem dvou a půl miliónu diváků u každého ze jmenovaných filmů dávala Hunebellovi za pravdu v tom, co dělal a jak to dělal. První mezinárodní úspěch se dostavil s filmem TŘI MUŠKETÝŘI (Les trois mousquetaires, 1953). K jeho natočení inspiroval Hunebella triumf filmu FANFÁN TULIPÁN (Fanfan le tulipe, 1952) režiséra Christiana-Jaque. Hunebelle správně pochopil, že potenciál dobrodružných příběhů zasazených do historického rámce je francouzskou kinematografií stále nevyužitý a jestliže se odhodlal k takto laděnému filmu, nebylo nic snažšího, než sáhnot po nejslavnějším Dumasově románu; od natočení poslední francouzské verze ostatně uplynulo dvacet let. Hunebellovi TŘI MUŠKETÝŘI dosáhli v kinech famózního úspěchu v podobě téměř pěti a půl miliónu diváků a režisér se s chutí pustil do dalších podobných projektů. Hned v dalším roce realizoval historickou komedii KADET ROUSSELLE (Cadet Rousselle, 1954), která znovu zabodovala u diváků, kritici ovšem nepřijali Françoise Périera v hlavní roli; podle jejich mínění neměl tento herec charisma potřebné k tomuto typu postav. Žánr dobrodružných filmů pak Hunebelle načas opustil a natočil několik filmů ze současnosti, víckrát spolupracoval s předválečnou hvězdou Michelem Simonem, který hrál například v komedii NEMOŽNÝ PAN DOMOVNÍK (L'impossible monsieur pipelet, 1955). Zmínku si zaslouží také společenská komedie TŘINÁCT U STOLU (Treize a table, 1955), založená na úsměvných trablech s lichým počtem hostů u štědrovečerní tabule. Film je dnes již zapomenutý, ale do francouzské kinematografie v něm nevelkou rolí vstoupila debutující Annie Girardot. Koncem padesátých let se Hunebelle vrátil k dobrodružně historickému žánru a vytvořil čtyři slavná díla, populární dodnes i u našich diváků. Navázal spolupráci s Jeanem Maraisem a svěřil mu hlavní role ve filmech HRBÁČ (Le bossu, 1959), KAPITÁN (Le capitaine, 1960), VE SLUŽBÁCH KRÁLE (Le miracle des loups, 1961) a TAJNOSTI PAŘÍŽE (Les mysteres de Paris, 1962). Ve všech případech se jednalo opět o adaptace osvědčených literárních předloh (Hunebelle se také podílel na scénářích) a Jean Marais jako romantický hrdina obnovil svou pohasínající slávu. Jmenované čtyři filmy měly premiéru krátce po sobě v letech 1960-1962 a ve francouzských kinech je vidělo celkem bezmála osmnáct miliónů diváků, což pro Hunebella znamenalo další mimořádný triumf. V průběhu 60. let natočil Hunebelle sérii filmů s agentem OSS 117 (v jeho roli se vystřídali postupně herci Kerwin Mathews, Frederick Stafford a John Gavin). Měla to být jakási francouzská odpověď na Jamese Bonda, relativně úspěšný byl ovšem jen první film OSS 117 SE ZLOBÍ (OSS 117 se dechaine, 1963). Mezitím se zrodil nový fenomén spojený s Hunebellovým jménem – Fantomas. Zatímco příběhy s agentem OSS 117 se odehrávaly v mezích daných akčním a dobrodružným žánrem, Fantomas měl být především komedií, přičemž tento prvek měl reprezentovat Louis de Funes, jehož sláva v té době začala stoupat po prvních filmech četnické série. Problematickou se ale ukázala být spolupráce s Jeanem Maraisem, který jen těžko přijímal pozici druhé hvězdy. První film FANTOMAS (Fantomas, 1964) vidělo v kinech téměř pět miliónů diváků, podobně úspěšné byla i pokračování FANTOMAS SE ZLOBÍ (Fantomas se dechaine, 1965) a FANTOMAS KONTRA SCOTLAND YARD (Fantomas contre Scotland Yard, 1967). Nicméně postupně klesající zájem diváků vedl Hunebella k upuštění od dalších Fantomasových příběhů. Natáčení filmů s Fantomasem probíhala vždy o prázdninách mimo divadelní sezóny v rekordním čase. André Hunebelle tehdy musel vytvořit dva štáby (druhý vedl Jacques Besnard), aby se stihly v požadovaném termínu pořídit všechny exteriérové záběry. U všech svých filmů byl Hunebelle zároveň producentem, příležitostně produkoval i filmy jiných režisérů, za zmínku stojí například mezinárodně oceněné melodrama PÉPÉ A CLAUDE (L'homme vieil et l'enfant, 1967) režiséra Clauda Berriho. Koncem 60. let zaznamenal Hunebelle zvýšený divácký zájem s filmem VE ZNAMENÍ MONTE CHRISTA (Sous le signe de Monte Cristo, 1968), což byla moderní adaptace slavného románu s herci, kteří s Hunebellem spolupracovali spíše jen výjimečně. Mezitím v roce 1968 skončila série filmů s agentem OSS 117. Pro televizi pak Hunebelle natočil seriál JOSEPH BALSAMO (1973), za filmovou kameru se vrátil až v roce 1974, když dvěma filmy nabídl spolupráci tehdy velmi populární skupině Les Charlots. Z kooperace s mladými herci vznikly dvě historické komedie ČTYŘI SLUHOVÉ A KARDINÁL (Les Charlots en folie: A nous quatre Cardinal!, 1974) a ČTYŘI SLUHOVÉ A ČTYŘI MUŠKETÝŘI (Les quatre Charlots mousquetaires, 1974). Alespoň se přiblížit někdejším úspěchům se Hunebellovi nepodařilo a nutno přiznat, že i Les Charlots mají na svém kontě podstatně lepší filmy. Ve věku osmdesáti let pak Hunebelle natočil svůj poslední film ÇA FAIT TILT (1978), který však již narazil na nezájem publika. André Hunebelle zemřel v Nice 27. listopadu 1985 ve věku 89 let.