Miriam di San Servolo

Italská herečka Miriam di San Servolo by byla dávno zapomenutá, ale protože byla sestrou Mussoliniho milenky, dodnes se její jméno objevuje v různých pramenech. Narodila se jako Maria Petacci v Římě do rodiny doktora Francesca Saveria Petacciho (1883-1970), který se oženil s Giuseppinou Persichetti (1888-1962), příbuznou papeže Pia XI., a díky tomu se Petacci stal později papežovým osobním lékařem. Rodina Petacciových se tak dostala mezi římskou smetánku a starší dcera Clara Petacci (1912-1945) se počátkem 30. let stala milenkou italského fašistického diktátora Benita Mussoliniho. Na vztahu Clary Petacci s Mussolinim pochopitelně profitovala celá rodina, především starší bratr Marcello Petacci (1910-1945) využil svého postavení ke značné korupci. Je známo, že Mussolini byl velkým příznivcem filmu a není nijak překvapivé, že nejmladší z rodiny Petacciových, Maria, se díky svému půvabu brzy dostala před kamery. A vzhledem k blízkosti rodiny k Mussolinimu je celkem logické, že začala hrát rovnou hlavní role. Jejím debutem byla adaptace divadelní hry CESTA SRDCE (Le vie del cuore, 1942), kde hrála vévodkyni Annu Castellani. Podruhé ji do hlavní role obsadil režisér Ferdinando Maria Poggioli ve filmové verzi Dumasovy divadelní hry PŘÍTEL ŽEN (L'amico delle donne, 1943). Potřetí na sebe oblékla historický kostým ve filmu VETŘELEC (L'invasore, 1943), který se však dostal do omezené distribuce až v roce 1949. Mezitím se Miriam di San Servolo stihla i provdat a jejím manželem se stal markýz Armando Buggiaro. Když v roce 1943 začali Spojenci osvobozovat Itálii od jihu, na Mussoliniho doporučení rodina Petacciů opustila Řím. Miriam di San Servolo odešla od roztočeného filmu SEN LÁSKY (Sogno d'amore, 1943; opět v režii F. M. Poggioliho), který již zůstal nedokončen. Na útěku byli ale všichni zatčeni a uvězněni v Novaře v severní Itálii. Německým výsadkářům se je podařilo osvobodit, Mussolini pak nastoupil na svou poslední pouť a na severu země zřídil s podporou německých vojsk loutkovou Italskou sociální republiku. Po definitivním konci války byl Mussolini zastřelen, spolu s ním byla popravena i Clara Petacci a její bratr Marcello Petacci. Zbytek rodiny Petacciových již v roce 1943 raději Itálii opustil a zázemí jim poskytlo fašistické, ale neutrální Španělsko. Tady ostatně našla útočiště i řada italských herců a režisérů. Miriam di San Servolo tady pokračovala v herecké kariéře a do roku 1950 natočila na Pyrenejském poloostrově devět filmů, v několika z nich hrála i hlavní role (CONFIDENCIA, 1948; TORTURADOS, 1950). Je pochopitelné, že tehdy nepoužívala své vlastní jméno, upustila i od někdejšího italského pseudonymu a ve Španělsku byla známá jako Myriam Day. V padesátých letech se v tichosti vrátila do Itálie, po čase si na ni vzpomněl francouzský režisér Henri Decoin, který jí nabídl poměrně velkou roli Maggy Langové, milenky hlavního hrdiny, v kriminálce ZRALÉ PRO ZABITÍ (Bonnes a tuer, 1954). Později se Miriam di San Servolo podílela jako kostýmní návrhářka na komedii KRÁTKÉ LÁSKY V PALMĚ NA MAJORCE (Brevi amori a Palma di Majorca, 1960). V této době také spolu s matkou vedla soudní procesy proti italskému tisku, který se v článcích o Mussolinim nešetrně dotknul celé rodiny Petacciových. Po dlouholeté přestávce vystoupila před kamerou sama za sebe ve filmu CLARETTA (1984), což byl zfilmovaný tragický osud její sestry Clary s Claudií Cardinale v hlavní roli. Maria Petacci alias Miriam di San Servolo zemřela zcela v ústraní v Římě 24. května 1991 ve věku 67 let.