Libuše Ambrosová

Libuše Ambrosová (Vokrová) Dámy v české filmové publicistice (II). Okouzlení filmovým plátnem. Počátek třicátých let v oblasti filmu byl charakterizován především nástupem zvukového filmu a jeho avantgardním zpracováním v tvorbě režisérů francouzské, nizozemské či německé provenience. Tato tvorba se promítla i do českého hraného filmu a domácí filmová publicistika velmi často pak konfrontovala domácí filmy se zahraničními. Oblast filmové publicistiky nebyla však již tehdy bezvýhradně dominantní oblastí, kde by vládli muži, své slovo chtěly říci i ženy (např. Zdena Wattersonová, která se věnovala filmové tvorbě v pražském německém deníku Prager Presse nebo M. Majerová v časopise Čin). Jednou z nich byla i paní Libuše Vokrová-Ambrosová. Paní Libuše se narodila v roce 1907 v Plzni. Po absolvování reálného gymnázia v Hradci Králové, vystudovala právnickou fakultu UK v Praze (1926-1930). Pracovala jako sekretářka pro časopis Svazu nakladatelů a knihkupců – Kmen. V roce 1932 se provdala za spisovatele M. Vejchodu-Ambrose. Ve stejném roce počíná publikovat své fejetony, básně, kritické články a překlady z anglické literatury. Paní Libuše se nejvíce prosadila jako překladatelka anglické literatury a v této oblasti se skrývá asi její největší přínos pro českou kulturu, ale náš zájem je obrácen k působení Libuše Ambrosové ve vztahu k domácí filmové tvorbě. Té se věnovala na stránkách kulturního magazínu – Žijeme a měsíčníku – Nová doba, kde v roce 1935-1936 vedla filmový referát. Její články můžeme nalézt i v jiných časopisech např. v Evě. Český hraný film v letech 1932-1934 prožíval úspěchy na mezinárodním poli (byla oceněna ,,Extáze” režiséra G. Machatého či film K. Plicky ,,Zem spieva”). Právě Plickova ,,Zem spieva” upoutala pozornost paní Libuše z hlediska jeho zpracování - resp. podílu kameramana Alexandra Hackenschmieda na jejím celkovém vyznění včetně střihu filmu. Bystré oči recenzentky tehdy postřehly,že vnitřní dynamika pohybu zarámovaná do poetiky pozadí slovenské krajiny, vytváří nové možnosti vyjádření filmového obrazu. – resp. dokumentární film takto dostával nový obsah – stával se stále více uměleckým dílem a sebevyjádřením jeho autora (či spoluautora). Celkové vyznění filmu recenzentka označila za obdobu symfonické básně (V tomto případě nebyla ostatně sama,obdobně ji chápal i František Kocourek ve své recenzi pro brněnskou revue – Most). Její pozornost upoutal i první film Vladislava Vančury - ,,Před maturitou” , kdy si všimla poetičnosti filmu a pokusu překročit stíny tehdejší české kinematografie. Na stránkách měsíčníku Nová doba věnovala pozornost především otázce, jaký je vztah filmu k zpracování historického tématu, či uplatnění ženy v prostředí filmového průmyslu. Před německou okupací se celá její rodina uchýlila do Velké Británie (1939), kde se zapojila do práce v institucích československé exilové vlády. Paní Libuše působila jako překladatelka a Předsedkyně komise pro česko-slovenské kulturní vztahy, její manžel pracoval pro vládu a později zajišťoval dodávky UNRA pro osvobozené Československo v roce 1945. V roce 1945 se paní Libuši narodil druhý syn V. Ambros (1945-1998), který podle pořekadla, že: ,,jablko nepadá daleko od stromu..”, se věnoval umělecké fotografii a vystudoval FAMU (1976-1980). K filmu se pozornost paní Libuše obrátila ještě jednou, když v roce 1948 pro filmovou skupinu Martina Friče napsala filmový scénář o velké osobnosti českého loutkového divadla- Matěji Kopeckém. Paní Libuši vděčíme nejen za překlady anglických básníků (T.S. Eliot, J. Donne), historické romány – W.S. Scott, W.H. Prescott či monumentální dějiny španělské conquisty – od W.H. Prescotta. Výčet její překladatelské práce by byl obrovský, protože paní Libuše Ambrosová se dožila uctihodného věku devadesáti let. Cílem příspěvku bylo obrátit naši pozornost k těm, kteří si ji zaslouží… a dámy české filmové publicistiky bezpochyby za trochu pozornosti stály a stojí… Bibliografie: Líba Vokrová. Ženská spolupráce a film. Eva 5, (1932-1933), č.10. str. 7.[čl.]. Libuše Vokrová-Ambrosová. Poznámky k filmu Karla Plicky ,,Zem spieva”. Žijeme 1, 1931-1932, č. 5, s. 134-137. [kom. 2f.]. Vokrová. Tři stupně v českém filmu. Žijeme 2, 1932, č. 6. (září) s. 168-170. [rec.]. In: Český hraný film II. 1930-1945. NFA, 1998, s. 300. – Film, č. 300 – Před maturitou. Dr. Vokrová-Ambrosová. Film. Naše doba 43, 1935-1936; č. 8; s. 303-306. Dr. Vokrová-Ambrosová. Zápas o dobu ve filmu. Naše doba 43, 1935-1936; č. 9; s. 491-495. Periodika: Eva – 1929-1940 Žijeme – 1931-1934. Naše Doba – 1930-1940. Literatura: Časopis československých knihovníků roč. XIV/1935. Český hraný film II – 1930-1945. NFA, Praha 1998. Kulturní adresář ČSR, Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Sestavil Phdr. Antonín Dolenský. I. roč. Praha 1934. Kulturní adresář ČSR, Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Sestavil Phdr. Antonín Dolenský. I. roč. Praha 1936. Lexikon české literatury – Osobnosti, díla, instituce. D. - 4. S-Ž., sv. II – U-Ž. Dodatky A-Ŕ. Academia, Praha: 2008. Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. SPN, Praha, 1973, s. 355. ZPracocal: POlYEKRAN