Matěj Kopecký

Matěj Kopecký, dodnes považovaný za „patriarchu českého loutkářství“, byl jedním z řady českých loutkoherců - národních buditelů, kteří v 1. polovině 19. století svým dílem šířili na venkově českou divadelní kulturu. Se vší pravděpodobností se narodil 24. února 1775 v Libčanech na Královéhradecku do rodiny "potulného kejklíře" Johanese Kopeckého a jeho ženy Anny-Marie. S loutkami, čili "pimprlaty", jak se tehdy říkalo, se malý Matěj seznámil už jako chlapec, když pomáhal otci při vystoupeních, do školy toho ale, díky kočovnému způsobu života, který rodina vedla, moc nenachodil. Roku 1791 se jeho rodiče usadili v Lažanech na Blatensku, odkud Matěj jako šestnáctiletý odešel do Prahy, kde se vyučil hodinářem. Poté se roku 1795 přiženil do Mirotic, kde se po vzoru svého tchána stal trhovcem. V roce 1798 byl povolán na vojnu a stal se pěšákem píseckého regimentu, prošel několika bitvami a teprve roku 1809 byl jako válečný invalida propuštěn. Vrátil se do Mirotic, kde si zakoupil parcelu a postavil chalupu. Rozrůstající se rodinu (se ženou Rozárkou, rozenou Holzäpfelovou, zplodil 15 dětí, z nichž se ale dospělosti dožilo jenom 6) se Matěj Kopecký snažil zabezpečit celou řadou profesí: jako hodinář (opravil věžní hodiny mirotického kostela a pečoval o ně), kramář, obchodník s knoflíky a velbloudí srstí, cestář...a přitom podomácku bavil sousedy tím, co tak dobře uměl z dětství: hraním loutkového divadla. Teprve když coby válečný vysloužilec neuspěl se žádostí o místo obecního policajta, rozhodl se svoji "komediantskou" živnost legalizovat a roku 1819 si ke krajskému úřadu v Písku podal žádost o propůjčení licence „K provozování mechanických představení“. V srpnu téhož roku ji opravdu získal, byť pouze jednoroční. Každý rok pak musel znovu žádat o její prodloužení, ale v provozování loutkových představení pokračoval i po svém přestěhování do Přečína (dnes místní část Vacova u Strakonic). To už se loutkoherectvím zabývali i jeho tři synové Josef, Václav a Antonín. Matěj Kopecký proslul svým vlasteneckým postojem, svoje hry (a hlavně pak pohádky) hrál především česky a často v nich vystupoval proti Rakousku-Uhersku. Žádné bohatství mu však tato jeho činnost nikdy nepřinesla a celý život spíš balancoval na pokraji chudoby. Ve svých dvaasedmdesáti letech se Matěj Kopecký ocitl v Kolodějích nad Lužnicí,kde prožil několik posledních týdnů života u svého přítele (a tchána svého nejmladšího syna Antonína) Václava Šonky. Zde také 3. července 1847, v bídě a naprostém zapomenutí, zemřel. V úmrtní knize je napsáno, že to byl "komediant z Mirotic, vdovec a žebrák". Pohřben byl v Týně nad Vltavou. Přesné místo není známo, ale v r. 1905 mu byl odhalen pomník u boční stěny místního kostelíka sv. Víta. V roce 1927 byl do pomníku vsazen reliéf, který vytvořil Jaroslav Vojna mladší, akademický malíř, podle portrétní kresby Mikoláše Alše. M. Aleš Kopeckého popularitě významně pomohl také tím, že nakreslil obrázky k několika jeho hrám, které po otcově smrti vydali jeho synové. Navíc se s ním dnes dělí o památník ve svém rodném domku, kde můžeme vidět několik původních loutek ze sbírky Matěje Kopeckého. S tím souvisí i "Mirotické setkání loutek a hudby", které zde probíhá každoročně koncem srpna. V loutkářské tradici dosud úspěšně pokračují i potomci Matěje Kopeckého a jeho tvorba byla vzorem také pro moderní filmové tvůrce - Jiřího Trnku, či Hermínu Týrlovou.