Alexej Antonov

Alexej Innokent´jevič Antonov se narodil 15.9.1896 v běloruském Grodnu. Otec byl velitelem dělostřelecké brigády. Po absolvování gymnázia v roce 1915 studoval jen krátce na matematicko-fyzikální fakultě petrohradské univerzity a před odvolením do carské armády pracoval jako dělník. Od roku 1916 až do roku 1918, kdy byl v hodnosti praporčíka demobilizován, bojoval na různých frontách 1. sv. války. Od května 1918 pracoval v zásobovacím výboru Petrohradu a od dubna 1919, kdy vstoupil do armády Sovětského Ruska, byl ustanoven do funkce pomocníka náčelníka štábu 1. moskevské proletářské divize Jižního frontu. Od června 1919 do roku 1928 byl náčelníkem štábu 45. brigády 15. inzenské střelecké divize. Po dobu tří let studoval na Vojenské akademii M.V.Frunzeho. V březnu 1931, kdy ukončil akademii, byl jmenován do funkce náčelníka štábu 46. střelecké divize a postupně se v jeho vojenském profesním životě pohyboval na úrovni velitele štábu divize nebo vojenského okruhu. V roce 1936 až 1937 vystudoval Akademii generálního štábu Rudé armády a dosáhl tak jednoho z nejvyšších vojenských vzdělání v Rudé armádě. Od června 1938 do března 1941 byl učitelem na Vojenské akademii M.V.Frunzeho. V březnu 1941 se stal zástupcem náčelníka štábu Kyjevského zvláštního vojenského okruhu a v tomto služebním postavení skončil dva dny po přepadení SSSR německými vojsky, aby se stal po dobu jednoho roku náčelníkem štábů frontů na jihu. V prosinci 1942 ho maršál Vasiljevskij /1895-1977 /přesunul do generálního štábu Rudé armády. Ve štábu si na základě své mimořádné přesnosti a pracovitosti, jako i schopností hájit své názory před Stalinem, upevnil své postavení natolik, že měl rozhodující podíl na plánování všech ofenzív počínaje jarem roku 1943. Byl faktickým zástupcem náčelníka generálního štábu Vasilevského, který se více zdržoval na frontových liniích a fakticky jej i vedl. Od roku 1945 byl náčelníkem generálního štábu jmenován. Za výjimečný podíl na vítězství Rudé armády mu bylo uděleno nejvyšší vojenské vyznamenání Řád vítězství. Po boku politických vůdců SSSR se zúčastnil Krymské i Jaltské konference. V rámci poválečné reorganizace armády byl přeložen ke Zakavkazskému vojenského okruhu. Byl prvním zástupcem velitele okruhu maršála Tolbuchona a po jeho smrti se v stal i jeho nástupcem. V roce 1954 se vrátil do Moskvy jako první zástupce náčelníka generálního štábu, kterým zůstal až do konce života.Armádní generál Alexej Antonov byl dvakrát ženatý. Naposledy se poté, co mu zemřela první manželka Marie Dmitrijevna Teljukova, oženil s baletkou Olgou Vasiljevnou Lepešinskou. Alexej Antonov zemřel v roce 1962 v Mostě ve věku nedožitých 66 let. Armádní generál a zástupce náčelníka generálního štábu Hlavního stanu vrchního velitele Rudé armády a od května 1955 do 18. června 1962, náčelník štábu Spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy, byl nejčastěji zachycen na oficiálních dokumentárních snímcích, zejména Krymské a Jaltské konference. Jeho historická postava se v hraných celovečerních filmech objevuje poměrně často - ve filmu Pád Berlína/1949, rež. Michail Čiaureili/, kde jej ztvárňuje herec Andrej Abrikosov, Osvobození I. část - Ohnivá duha /1967, rež. Jurij Ozerov, Jurij Bondarev a Oskar Kurganov/, kde jej zdařile hraje Vladislav Strželčik. Vladislav Strželčik postavu brigádního generála Antonova hraje i v druhém dílu Osvobození-Průlom /1968, rež. Jurij Ozerov/ a čtvrtém díle Osvobození - Bitva o Berlín /1970, rež. Jurij Ozerov/. Ve filmu režiséra Otakara Vávry Osvobození Prahy /1978/ je opět postava armádního generála Antonova ztvárněna ruským hercem Vladislavem Strželčikem. Erkul