Pavla Tomicová

Herečka, tanečnice a zpěvačka Pavla Tomicová po absolvování Střední pedagogické školy rok učila v mateřské školce, ale nakonec ji zlákalo umění. Pavla Tomicová, manželka herce Ondřeje Malého je sestrou herečky Naděždy Chrobokové. Divadlo: Pavla Tomicová absolvovala loutkoherectví na pražské Divadelní akademii múzických umění a již v čase vysokoškolských studií začala spolupracovat s loutkovým divadlem Drak Hradec Králové. Právě sem také Tomicová nastoupila do svého prvního profesionálního angažmá a po deseti sezónách přijala nabídku k hostování v jiném královohradeckém divadle, v Klicperově. Nejprve měla Tomicová možnost hrát roli blbé paní Milady Kotrlé v inscenaci Buldočina a protože v ní doslova řádila, stala od další sezóny stálou členkou souboru. „Postavu Milady jsem měla a mám strašně ráda. Baví mě i proto, že je tak krásně blbá a ještě to tak krásně prosazuje,“ obhajovala Tomicová roli v mnohých rozhovorech. Klicperova scéna v dalších deseti letech přinesla Tomicové možnost být Julií ze slavného Shakespearova dramatu Romeo a Julie, Jenůfou z Její pastorkyně G. Preissové nebo Agátou z Gogolovy Ženitby. V současnosti je Tomicová pro Klicperovo divadlo strategickou herečkou, jíž se nevyhýbají silné ani velké role a kromě královohradecké scény ji lze vidět i na některých pražských jevištích. Tomicová hostuje v Divadle ABC v představení Miláček Ornifle nebo v Divadle na Vinohradech ve Višňovém sadu. Protože se herecký projev P. Tomicové zcela vymyká zažitým představám o divadelních divách, spíše naopak je její umělecký přínos zcela bezprostředností a plný komediálních extempore, dokázala si získat přízeň diváků i odborné kritiky a kolegů. „Já vždycky postavu prožívám za sebe. Neumím to na jevišti oddělit a ani nevím, jak se to technicky dá udělat. Pro herectví je dobře, když toho člověk hodně prožije. Některé věci jsou třeba nepříjemné, ale herec má v sobě ty nuance pocitů uložené, ví jak vypadají, jakou mají barvu a já vlastně ani neumím čerpat odjinud,“ odtajňuje Tomicová svou hereckou kuchyni. Film a televize: Před kamerou Tomicová stála již při natáčení televizních záznamů některých pozoruhodných divadelních inscenací, ale oficiálně poprvé se objevila až drobnou rolí v seriálu Četnické humoresky. Ačkoliv pak natočila i celovečerní filmy Mrtvej brouk a Zatracení, na filmovém plátně vynikla až zásluhou Vladimíra Morávka. Díky němu se Tomicová stala opuštěnou psycholožkou Kulkovou ze snímku Nuda v Brně nebo slídivou bulvární reportérkou Carmen Bohunská z jiné jeho komedie Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Také rolí věčně nadržené Gábiny ve Snowboarďácích K. Janáka se Tomicová dokázala zapsat divákům do paměti. Pavlu Tomicovu známe i z filmových rolí rázných matek v komediích Crash Road, O život a Rafťáci. Zatím poslední filmovou rolí ve výčtu Pavly Tomicové je opět matka v Anglických jahodách Vladimíra Drhy. Výraznější popularita na Tomicovou ale čekala v televizních seriálech. Ať již šlo o Bazén, kde hrála barmanku Zlatuši Šrámkovou nebo o pro Tomicovu daleko průraznější nekonečný projekt Ulice, v němž účinkuje jako kadeřnice Simona Bláhová. Tituly a ocenění: Přestože Pavlu Tomicovou, za roli Iriny Nikolajevny Arkadinové v Čechovově Rackovi, těsně minula možnost získat prestižní Cenu Thálie v oblasti činoherního divadla; tak na jejím kontě najdeme zatím jen laureátství Ceny Alfréda Radoka za ztvárnění role Mařky v dramatu Maryša – po pravdě však Mařka. Kromě výše uvedených úspěchů se jméno Tomicové objevilo také v širší nominaci na Cenu Thálie za postavu Blanche z Williamsovy Tramvaje do stanice Touha, kterou nastudovala jako host s pražským Dejvickým divadlem; a mimo to ještě v další nominaci na Cenu Alfréda Radoka tentokráte za nastudování Štěpy v Petrolejových lampách J. Havlíčka. Divadlografie - herecká (výběr): ? – Jaroslav Havlíček: Petrolejové lampy (Štěpa); Anton Pavlovič Čechov: Racek (Irina Nikolajevna Arkadinová); Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha (Blanche); Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad (Varja); Jean Anouilh: Miláček Ornifle (Supo); Federico Garcia Lorca: Dům Bernardy Alby (Angustias); Friedrich Dürrenmatt: Návštěva staré dámy; Arnošt Goldflam: Dámská šatna; Václav Havel: Odcházení; Maryša, po pravdě však Mařka čili To máš za to, bestijó (Mařka); Kdybys umřel …; Ten třetí; 1995 – Jan Antonín Pitínský: Buldočina (Milada Kotrlá); 1996 – Gabriela Preissová: Její její pastorkyňa (Jenůfa); Jean Anouilh: Neapol nebo zemřít (Elvíra); 1997 – Hubert Krejčí: Hrabě Pálfy aneb Peklo a pomsta (Milada Kotrlá); Whilliam Shakespeare: Julie & Romeo & Julie (Julie); Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák (Dorotka); R. Raspová & M. Pivovar: Nezdárný syn (matka); 1998 – Whilliam Shakespeare: Král Lear (Regan); Lenka Lagronová: Noci antilop (Cíla); Nikolaj Vasiljevič Gogol: Ženitba (Agáta); Bertold Brecht: Třígrošová opera (Polly); 1999 – Hubert Krejčí: Dvojí proměna (principálka); 2oo7 – Antonín Dvořák & Adolf Wenig: Čert a Káča (Káča); …