Jiřina Stránská

Jiřina Stránská pocházela ze živnostnické rodiny, její otec vlastnil malé krejčovství v centru Prahy. Jiřina Stránská vystudovala herectví na dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze (1932) a svou divadelní dráhu započala v v Jiráskově divadle (1932-1933). Již po jedné sezóně ji angažoval E. F. Burian do svého divadla D 34 (1933-1941). Tady Jiřina Stránská prožila svá nejlepší herecká léta a svůj dívčí půvab zúročila v řadě stěžejních postav avantgardního repertoáru (představení Leonce a Lena, Každý něco pro vlast), objevila se ale i v klasice (Tři sestry), zásadní roli ztvárnila ve hře Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová od Boženy Benešové, kterou později převedla i na filmové plátno. Do světa filmu vstoupila Jiřina Stránská nevelkou postavou číšnice v dnes zcela zapomenutém filmu ZLATÉ PTÁČE (1932). O několik let později se českým divákům představila v hlavní roli dramatu VĚRA LUKÁŠOVÁ (1939), kdy se zcela výjimečně filmové režie ujal E. F. Burian. Zatímco na divadelním jevišti slavila hra Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášová velké úspěchy, její filmový přepis se setkal s rozpačitým přijetím. Melodramaticky pojatý poetický film o generačním konfliktu byl kritikou vnímán částečně jako diletantský pokus divadelního režiséra a částečně jako geniální ukázka jeho tvůrčí geniality. V každém případě, bravurně zahraná hlavní postava Věry Lukášové znamenala pro Jiřinu Stránskou její jediný zásadní vklad československé kinematografii. V době okupace bylo Burianovo divadlo uzavřeno (1941) a Jiřina Stránská přešla na scénu Vinohradského divadla, kde setrvala do roku 1949. Tady se také setkala se svým pozdějším manželem, režisérem Karlem Jernekem, v jehož jevištních realizacích účinkovala (Divoká kachna). Před filmovou kameru předstoupila Stránská znovu až po válce menšími úlohami ve filmech ČAPKOVY POVÍDKY (1947) a AŽ SE VRÁTÍŠ (1947). Nedlouho poté rezignovala na další uměleckou činnost a odešla z Vinohradského divadla (1949), ale později se ještě objevila jako partnerka Ladislava Chudíka ve filmu OSENÍ (1960). Vedle divadla a omezené participace ve filmu se Jiřina Stránská zvláště ve třicátých letech věnovala také práci pro rozhlas. Když později ukončila aktivní hereckou dráhu, vedla literárně-dramatický kroužek na Lidové škole umění v Praze a jejíma rukama prošla řada později známých hereckých osobností. Jiřina Stránská byla dvakrát provdaná; jejím prvním manželem se v době války stal divadelní režisér Karel Jernek (*1916), s nímž se později rozvedla a podruhé se vdala za právníka Jaromíra Kučeru. Z prvního manželství měla dceru, herečku Kláru Jernekovou (1945-2003).