Dagmar Felixová

Herečka Dagmar Felixová se narodila 8. března 1930 v Praze. Již od dětství byla zapálená pro divadlo a příběhy, které mezi kulisami ožívaly díky umění herců. Po válce, kterou prožívala v Praze, využila první možnosti a začala usilovně studovat herectví na dramatickém oddělení Státní hudební konzervatoře v Praze. Během studia hostovala opakovaně v Národním divadle v letech 1946 až 1947 a 1947 až 1948. Hrála ve hře Jen o chlup /1946-1947, rež. Jiří Voskovec/, i když v menší roli, přesto měla neuvěřitelnou možnost zahrát si po boku herců té generace, která i dnes je považovaná za mimořádně přínosnou českému divadlu - Zdeněk Štěpánek, Marie Vášová, Vlasta Fabiánová, Bohuš Záhorský, František Filipovský a další. Skutečnost, že hru režíroval Jiří Voskovec, má rovněž pro Dagmar Felixovou znamení mimořádnosti. V inscenaci Gogolova Revizora se na scéně Národního divadla v Praze jako herečka menší role setkala v divadelní sezóně 1947 až 1948 s režisérem Jindřichem Honzlem a úžasnými herci českého divadla – Sašou Rašilovem, Mílou Páčovou, Milošem Nedbalem, Ladislavem Peškem, Jaroslavem Průchou, Čestmírem Řandou a dalšími. Po absolvování konzervatoře v roce 1948 byla až do roku 1949 herečkou bez stálého angažmá. Od roku 1949 působila v dlouhodobém angažmá na divadelní scéně Klicperova divadla v Hradci Králové. Během své činoherní herecké kariéry hrála v mnoha inscenacích a ve více jak dvou stovkách rolí v divadelních inscenacích např.: Romeo a Julie, Manon Lescaut, Lev v zimě, Dalskabáty aneb…,-Jak se vám líbí, Kočičí hra, Mirandolina, Antonius a Kleopatra, Maryša aj. Často spolupracovala s rozhlasovými studii v Praze, Plzni aj. Hrála ve filmovém dramatu Vánice /1962, rež. Čeněk Duba/. Vedle své divadelní práce vedla semináře o hlasové výchově, výslovnosti a uměleckém přednesu na pedagogickém institutu v Hradci Králové. Dlouhodobě spolupracovala s ochotnickými soubory v České republice a pro budoucí generace divadelních diváků navštěvovala mateřské školky zejména v Hradci Králové, kde přinášela pro své nejmenší posluchače pohádky Boženy Němcové, K. J. Erbena aj. Napsala několik divadelně teoretických, metodických a vzpomínkových knih, např. Dveře pootevřené pro umění, život, lásku a dobré slovo /1997/. V roce 1950 se provdala za divadelního režiséra Františka Blahníka /1919-2002/ a je matkou filmového režiséra Václava Bahníka /*1954/. Erkul