Dagmar Kmínková

Herečka Dagmar Kmínková je dcerou režiséra Oldřicha Kmínka (1892-1948) a jeho manželky, scénáristky Jarmily Kmínkové. Již v dětském věku se Dagmar (respektive Dáša) Kmínková objevila v otcových filmech, ve čtyřech letech poprvé stála před kamerou v melodramatu ZLATÉ PTÁČE (1932), další role jí přinesly pohádky PERNÍKOVÁ CHALOUPKA (1933) a SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ (1933), opět v režii Oldřicha Kmínka. Teprve po druhé světové válce začala Dagmar Kmínková hrát divadlo, její první štací bylo Divadlo města Žižkova (1947-1949). V nevelkých rolích se znovu objevovala i ve filmu, například v komediích ČERVENÁ JEŠTĚRKA (1948) nebo SLOVO DĚLÁ ŽENU (1952). V padesátých letech vystřídala Dagmar Kmínková několik angažmá mimo Prahu, hrála například v Mladé Boleslavi, Plzni nebo Hradci Králové, do hlavního města se vrátila v rámci působení ve Vinohradském divadle (tehdy pod názvem Ústřední divadlo československé armády), později to bylo Vesnické divadlo nebo Divadlo Spejbla a Hurvínka. Na přelomu 50. a 60. let odehrála poslední filmové role, jako písařka se objevila v komedii KONEC JASNOVIDCE (1957), maminku jednoho z dětských hrdinů hrála ve filmu DEŠTIVÝ DEN (1962), naposledy stála před kamerou v rámci povídkového filmu MÍSTO V HOUFU (1964). Druhou polovinu 60. let strávila Kmínková v Československé televizi, kde se jako asistentka režie podílela na vzniku televizních inscenací, od roku 1970 pak působila pod hlavičkou Pražského kulturního střediska.