Johan Bojer

Norský prozaik a dramatik Johan Bojer se narodil v roce 1872 a byl synem lofotského rybáře. Vyrůstal u nemajetných pěstounů v rybářské osadě poblíž Trondheimu. Jeho jediným vyšším vzděláním byla poddůstojnická škola. Měl celoživotní potřebu cestovat a poznávat jiné kraje a lidi a od poznámek, které si z cest vyhotovoval dospěl ve spojitosti se svými osobními životními zkušenostmi až napsání prvních próz. Debutoval v roce 1893 pod jménem Johan K. Hanson. Pod svým jménem vydal svou první divadelní hru – En moder /1894, Matka/, po které následoval román o politických bojích Et folketog /1896, Tažení lidu/. Postupně se zabývá širšímu filozofickými a etickými otázkami v románu Troens makt /1903, Síla víry/ a románu Fangen som sang /1913, Zajatec, který zpíval/. Největší úspěch zaznamenával se svými romány z prostředí, které znal ze své osobní zkušenosti: Den store hunger /1916, Velký hlad/, Den siste viking /1921, Poslední Viking/, Var egen stamme /1924, Vystěhovalci, také pod titulem Náš vlastní kmen/, Det nye tempel /1927, Nový chrám/. Věnoval se rovněž vztahům mezi Švédskem a Norskem v románu Konges karer /1938, Královi chlapci/. Román nebyl v Norsku kritikou příznivě posuzován na rozdíl od uznání, které se Johanu Bojerovi dostalo v cizině. Vzpomínkové prózy, kterými završil své prozaické dílo, ve kterém se zabýval osobními vzpomínkami Lärgutt /1942, Učeň/ a Svenn /1947, Tovariš/ patří již k norské klasické literatuře. K etickým problémům se na závěr své své tvorby vrací ve svém rozsáhlém románu Skyld /1948, Vina/ a Lov og liv /1952, Zákon a život/. Za svého života vydal i řadu sbírek obsahující povídky z počáteční tvorby - Hvite fugler /1904, Bílí ptáci, č. Oči lásky/. Je autorem her - Theodora /1902/, Brutus /1904/, Marie Walewska /1932/. Johan Bojer zemřel v Oppdale-Oslo ve věku 87 let. Erkul