Bedřich Feuerstein

Narodil se v roce 1892 v městečku Dobrovice u Mladé Boleslavi. Po gymnaziálních studiích se zapsal u architekta Jože Plečnika na pražskou UMPRUM, také byl posluchačem pražské AVU u architekta Jana Kotěry. Absolvoval v roce 1917 na pražském Vysokém učení technickém a jako stipendista francouzské vlády studoval na École du Louvre v Paříži v roce 1921. V Paříži spolupracoval velmi úzce v letech 1924 až 1926 s francouzským architektem světového renomé Augustem Perretem /1874-1954/. V roce 1926 odjel do Japonska, kde pracoval až do roku 1930 v ateliéru architekta Antonína Reimana /1888-1976/, průkopníka železobetonových konstrukcí v Japonsku českého původu. Po studijních pobytu v USA v roce 1930, kde studoval architekturu amerických nemocnic, navštívil Čínu a v roce 1931 také SSSR. Od roku 1931 byl členem SVU Mánes. V podmínkách Československa po 1. sv. válce realizoval řadu významných architektonických prací - Vojenský zeměpisný ústav v Praze-Dejvicích /1923/, Památník odboje v Praze aj. Rozhodujícím způsobem zasáhl do československé scénografie, když v rozmezí let 1921 až 1926 byl autorem mnoha poeticky laděných jevištních scén: Čapek - RUR, Moliér - Zdravý nemocný, Šrámek - Plačící satyr aj. Za svého prvního pařížského pobytu spolupracoval také se švédským baletem. Již v roce 1927 vyšla v Japonsku monografická práce o Feuersteinových divadelních návrzích. K divadelním scénickým návrhům se vrátil ještě v letech 1932 až 1935, když navrhoval scénické výpravy pro Osvobozené divadlo V+W. Mimořádné jsou jeho scénografické práce ke hrám Osel a stín, Balada z hadrů. Od roku 1932 se také věnuje filmové scénografii. Byl autorem scénických návrhů pro filmy Před maturitou /1932, rež. Vladislav Vančura + Svatopluk Innemann/, Na sluneční straně /1933, rež. Vladislav Vančura/ a Marijka nevěrnice /1934, rež. Vladislav Vančura/. Za pobytu v Sovětském Rusku v roce 1931 Feuerstein velmi přesně jako nezaujatý pozorovatel zachytil dusivou atmosféru po nástupu Stalina k moci, což bylo v rozporu s postřehy jiných návštěvníků Ruska z řad levicových intelektuálů. Feuerstein se tak stal předmětem nelítostné kritiky. Vlekoucí se hospodářská krize, nešťastná láska k malířce Toyen a postupně se prohlubující ztráta sluchu, přiměly hluboce nešťastného architekta k zoufalému činu – spáchal sebevraždu skokem z pražského Trójského mostu do Vltavy. Byla mu sice okamžitě poskytnuta pomoc, ale již se z bezvědomí neprobral. Dne 10. 5. 1936 tak česká kultura přišla o mimořádně nadaného architekta, scénografa a umělce. Erkul