Dagmar Táborská

Střihačka, režisérka a ve svých začátcích také příležitostná herečka Dagmar Hyková, později provdaná Táborská, pocházela z Prahy. Již v patnácti letech začala pracovat jako asistentka střihu, respektive třetí střihačka ve studiích Československého státního filmu. Spolupracovala převážně s Antonínem Zelenkou, vzhledem ke svému výskytu ve filmových ateliérech hned na začátku své dráhy dostala také několik menších hereckých příležitostí. V okupačním dramatu PAST (1950) hrála dceru železničáře Látala v podání Jiřího Kostky. V témže roce pak ztvárnila dceru jednoho z hlavních hrdinů v budovatelské komedii BYLO TO V MÁJI (1950). Se zednickou lžící se pak objevila v dalším titulu podobného ražení, ŠTIKA V RYBNÍCE (1951). Od roku 1956 pracovala Dagmar Táborská jako střihačka v Československé televizi, působila především v redakci zpravodajství a později se stala režisérkou Televizních novin, realizovala také četné přímé přenosy. Dvakrát se ještě vrátila před filmovou kameru, poměrně velkou roli učitelky ztvárnila v dětském československo-sovětském filmu PŘÁTELÉ NA MOŘI (1959). Známější je její kreace po boku Jana Třísky v psychologickém filmu KRUH (1959). Objevila se také jako herečka v několika reklamách, dominantní se ale stala její práce v televizi. Mezitím dálkově vystudovala FAMU. Rok 1966 zasáhl do života Dagmar Táborské v podobě vážné autonehody, při níž zahynuli dva členové zpravodajského štábu Československé televize. Sama Táborská byla vážně zraněna a musela se následně podrobit dlouhodobé rehabilitaci. V roce 1968 spolupracovala se zpravodajskými štáby zahraničních televizí (ORF, ZDF), krátce nato ale spolu s manželem emigrovala do Kanady. I v zahraničí se Táborská uplatnila ve své profesi (v Kanadě působila pod jménem Dagmar Taborsky), měla podíl na projektech Emila Radoka, jako střihačka pracovala na Kádárově filmu CO MI TÁTA NALHAL (Lies My Father Told Me, 1975). Byla též producentkou dokumentů, sama některé jako režisérka realizovala. Za film SLOVAK CANADIAN CHRISTMAS (1979) získala ocenění Červenou stuhu na festivalu etnografických filmů v New Yorku. Krátkým dokumentům s etnografickým zaměřením se ostatně věnovala dlouhodoběji a její zásluhou byly zmapovány četné zvyky a umění Indiánů a Eskymáků. V kanadském Kitcheneru a Torontu se věnovala i pedagogické činnosti a externě vyučovala střih. Dagmar Táborská zemřela v Torontu 22. ledna 2005 v nedožitých sedmdesáti letech následkem rakoviny. Jejím manželem byl režisér Václav Táborský (*1928), který po ovdovění zpracoval její portrét v knize Život v prodlouženém čase (2007). Od roku 2005 FAMU uděluje talentovaným studentkám Cenu Dagmar Táborské spojenou s finanční odměnou.