Stanislav Štícha

Stanislav Štícha od dětství inklinoval k divadlu a již na základní škole účinkoval na Žižkovské malé scéně. Odbornou hereckou průpravu získal studiem na Státní konzervatoři v Praze, kde absolvoval hudebně-dramatické oddělení, v této době se zároveň v menších úlohách objevoval na jevišti Národního divadla. Po studiu nenastoupil hereckou dráhu, ale od roku 1967 byl inspicientem Západočeského divadla v Chebu. V roce 1975 přešel do pražského Činoherního klubu, kde znovu nastoupil jako inspicient, ale dostal zde i herecké příležitosti v řadě představení (Deskový statek, Nebezpečné vztahy, Maska a tvář, Bludiště atd.). Na jevišti i v zákulisí Činoherního klubu působí dodnes, v poslední době jej jako herce můžeme vidět v představení U kočičí bažiny nebo v Kunderově hře Ptákoviny. Po svém návratu do Prahy našel Štícha jako člen přední pražské divadelní scény uplatnění i před filmovou kamerou, i když jen v menších úlohách. Hrál především na přelomu 70. a 80. let, jeho filmografie je prozatím uzavřena na počtu devíti titulů rokem 1982. Poprvé se objevil jako příslušník VB ve filmu JAKUB (1976), ze známějších snímků můžeme připomenout historickou komedii PAN VOK ODCHÁZÍ (1979), kde hrál topiče. Své zatím poslední filmové úlohy odehrál Štícha jako závozník a portýr v dnes již zapomenutých titulech s historickým podtextem SLANÁ RŮŽE (1982) a POSLEDNÍ VLAK (1982).