Vlasta Petrovičová

Vlasta Petrovičová, vlastním jménem Vlastimila Horáková, pocházela z chudých poměrů, narodila se v Dluhovicích u Přerova do rodiny strojvedoucího. V době dětství přišla následkem tuberkulózy o celou rodinu, načež vyrůstala u příbuzných. Po první světové válce jako šestnáctiletá utekla ke kočovné divadelní společnosti. Nedlouho poté patřila k zakládajícím členům Osvobozeného divadla, v němž byla první ženou-herečkou (ženský prvek na této scéně později obohatila Světla Svozilová). Petrovičová hrála krátce také v Divadle Vlasty Buriana, ale pak se vrátila do Osvobozeného divadla, v němž působila až do jeho zavření v roce 1938. V době války pak byla zaměstnaná na Barrandově jako skriptka, k herecké práci se již nevrátila. První vstup Petrovičové na filmové plátno se datuje do poloviny 20. let, kdy po boku svého prvního manžela (a také s operní zpěvačkou Jarmilou Novotnou) hrála v němém melodramatu VYZNAVAČI SLUNCE (1925). Ačkoli byla kmenovou herečkou Osvobozeného divadla, nehrála v žádném z legendárních filmů Voskovce a Wericha, zájem filmařů ve zvukové éře ji prakticky minul. V pouze epizodních rolích se objevila ve filmech LÁSKA A LIDÉ (1937), SRDCE V CELOFÁNU (1939), ARTUR A LEONTÝNA (1940), naposledy si zahrála postavu majitelky módního salónu v melodramaticky laděném snímku OKOUZLENÁ (1942). Za války napsala Petrovičová několik úspěšných divadelních her (Růžové dopisy, Děravá škorně, Střídavě oblačno), později byla autorkou námětu k filmové komedii NEZLOB, KRISTINO! (1956). V té době se však již věnovala převážně překladům. Překládala převážně z ruštiny, což souviselo s tím, že šestnáct let byla provdaná za bývalého důstojníka carského námořnictva, Marka Blecher-Bičurina, později herce a divadelního agenta. Vzali se počátkem 20. let a Petrovičová tehdy také přijala rusky znějící pseudonym. Nesvázaná společenskými konvencemi udržovala Petrovičová četné nemanželské poměry, nicméně smíšené manželství jí sblížilo s ruským kulturním světem, což pak zúročila ve své překladatelské práci. Její první manžel emigroval před druhou světovou válkou do USA a Petrovičová se podruhé provdala v roce 1944 za spisovatele Vladimíra Neffa (1909-1983), s nímž také úzce spolupracovala. Jejich synem je spisovatel a novinář Ondřej Neff (*1945). V sedmdesátých letech onemocněla Petrovičová chorobou, která jí v dětství připravila o celou rodinu, tuberkulózou. Nemoc sice překonala, ale nedlouho poté zemřela, 12. února 1980 ve věku 76 let.