Jarmila Kšírová

Jarmila Kšírová pocházela z Prahy, ale od dětství žila v Bratislavě, kde po studiu na obchodní akademii pracovala jako úřednice. Souběžně soukromě studovala zpěv, nakonec s úspěchem absolvovala Hudební a dramatickou akademii v Bratislavě. V letech 1930-1943 byla hvězdou jako operetní sopranistka Slovenského národního divadla, úspěšná byla i její zahraniční turné, vystupovala také v rozhlase. Její mizivá participace v českém filmu byla dána tím, že oproti svému pěveckému nadání nebyla dobrou herečkou a hrála pouze ve čtyřech filmech. Poprvé ji angažoval režisér Miroslav Cikán do své komedie Barbora řádí (1935). V roce 1938 pak hrála kněžnu v Lamačově adaptaci Jiráskovy Lucerny. Pak hrála v Cikánových komediích Veselá bída (1939) a Štěstí pro dva (1940). V těchto filmech z uměleckého prostředí hrála role operetních hvězd, takže zde pochopitelně uplatnila i své pěvecké schopnosti (z filmu Veselá bída je také dodnes slavná píseň Láska brány otevírá). Po druhé světové válce se usadila ve východním Německu, kde byla dlouhá léta hvězdou berlínské Komické opery, v 50. letech také hrála ve třech německých filmech. Na jevišti vystupovala sporadicky až do 80. let. Zemřela v Berlíně v nedožitých 73 letech v roce 1983.