Josef Kodíček

Pražský rodák Joserf Kodíček, příslušník čapkovské generace, se narodil 24.1.1892. Po maturitě v letech 1911 až 1915 studoval práva na české univerzitě v Praze. Na konci roku 1915 musel jako rakousko-uherský voják narukovat do 1. světové války. Odeslán byl na balkánskou frontu, odkud se později vrátil nemocen malárií. Ještě v době předválečné byl v roce 1912 spoluzakladatelem a od roku 1913 do roku 1914 redaktorem revue Scéna. Od roku 1919 se věnoval kulturní publicistice. Patřil k dlouholetým přátelům obou Čapků, Františka Langra a Eduarda Basse. V letech 1919 až 1927 byl vedoucím redaktorem divadelní rubriky deníku Tribuna. V roce 1927 se stal dramaturgem a režisérem Městského divadla na Vinohradech, kde režíroval hru bratří Čapků – R.U.R. /1929/ a G. B. Shawa - Hrdinové /1929/ a dal. Od roku 1930 se také zabýval psaním scénářů: Když struny lkají /1930, první český zvukový film/, Obracení Ferdyše Pištory/1931/,-Loupežník/1931/ a Golém/1936/. Podle vlastních scénářů natočil jako režisér filmy: Loupežník /1931/ a Obracení Ferdyše Pištory /1931/. Jako kulturní publicista se nevyhýbal zveřejňování svých kritických úvah a studií. Konkrétním příkladem byla jeho reakce na vydání sborníku Devětsilu, když pod názvem Devěthnid zveřejnil ironizující a trefné postřehy k tvorbě tzv. proletářských tvůrců. Nešetřil ani pozdější velikány české literatury Seiferta či Nezvala. Za 2. světové války byl již od září 1939 redaktorem vysílání BBC v Londýně a jak sám později říkal, setkal se zde poprvé se systematickou rozhlasovou prací. Po válce se do vlasti natrvalo nevrátil. Od roku 1951 pracoval po úspěšných zkouškách na redaktory RFE v její české redakci. Kodíček byl podle vzpomínek pamětníků perfekcionista a sarkastik. Kvalita mluveného slova byla pro něj alfa omegou, a to nejen v divadelních inscenacích, které na Svobodné Evropě nastudoval, ale i v ostatních rozhlasových relacích. Za dobu tří let, kdy působil v RFE, natočil kolem mstovky dramatických děl, většinou pro rubriku Hra týdne. Nejznámější v té době byla inscenace Peroutkovy hry Šťastlivec Sulla, kterou pražské Národní divadlo v roce 1948 již nestihlo provést. Josef Kodíček byl i uznávaným znalcem soudobé světové dramaturgie a nových moderních režijních – Pirandella, O´Neila a dal. Byl autorem výtvarné monografie o Václavu Špálovi /1927/. Josef Kodíček zemřel 3.11.1954 v Mnichově ve věku 62 let. Erkul