Jiří Juřina

Herec, režisér, tanečník a zpěvák Jiří Juřina byl absolventem Pedagogického institutu v oboru český jazyk a tělesná výchova, ale táhlo ho to k umění, především k divadlu a tomu se nakonec ve svém životě věnoval. Juřina vyjma své práce na jevišti vykonával v 8o. letech také funkci uměleckého šéfa a později dokonce stanul na postu divadelního ředitele. Jiří Juřina vystudoval činoherní herectví brněnské Janáčkovy akademii múzických umění a v angažmá byl u ostravského Divadla Pod okapem, v Těšínském divadle, v Městském divadle Zlín a ve Slováckém divadle Uherské Hradiště, kde včetně krátké přestávky působil bezmála dvě desítky let. Na prknech, která znamenají svět si Juřina zahrál pěknou řádku velkých dramatických postav, jak v klasickém, tak v moderním divadelním repertoáru, které mu právem přinesly uznání diváků i divadelních kritiků. Juřina byl baronem z Gazdiny roby G. Preissové, plukovníkem Sirem Francisem Chesney v Thomasově Charleyově tetě, farářem z Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky, Tonim z Goldoniho Poprasku na laguně, králem Stojmírem ze Zeyerova Radúze a Mahuleny, otcem Montekem ze Shakespearova Romea a Julie nebo Gregorem z Čapkovy hry Věc Makropulos. Návštěvníci divadel si na Juřinu budou i nadále vzpomínat také jako na muzikálového herce, protože v hudební úpravě Haškova Švejka byl feldkurátem Katzem a v jiném nastudování hejtmanem Tayerlem; ve slavné Loewově My Fair Lady si zahrál plukovníka Pickeringa; v Ulrychově Nikola Šuhajovi velitele četníků a v Russelově Pokrevních bratrech se objevil ve trojroli komentátora, našeptávače a policisty. Juřina měl to štěstí, že si postupem let v některých stěžejních hrách divadelního repertoáru zahrál i jinou roli, než před tím, jak tomu bylo v případě Maryši bratří Mrštíků, kdy byl jak Vávrou, tak Lízalem nebo v Shakespearově Othellovi, kde byl Cassiem a znovu Lodovicem. Juřinovi se v jeho divadelní pouti nevyhnula ani pro herce těžká a u obecenstva tolik oblíbená dvojrole Boutona a Viktora Emanuela Champsboisyho z Feydeauovy komedie Brouk v hlavě. „Když herce zaujme nebo přímo uchvátí nabízený text či téma, nebo jen myšlenka, ať větší či menší; a on si řekne: to je ono, to mi voní, musí do toho jít, byť by jej právě bolely zuby nebo se ozývaly plotýnky. Přesvědčení, že divák to slyšet chce, ba musí a že nikdo jiný by to nesdělil právě tak jako já, je to jako droga, je to závislost na odezvě diváků. A přiznejme si, je v tom i trocha ješitnosti, že já to dokázal!“, vyznával se J. Juřina v jednom ze svých posledních rozhovorů z lásky k divadlu. Jiří Juřina byl známou osobou i pro mnohé návštěvníky kin či diváky u televizních obrazovek. Juřina se v jedné ze svých prvních rolí před kamerou objevil jako Titus, Rembrandtův syn ze životopisného filmu Rembrandt. Juřina si zahrál ve filmu i další reálnou postavu z dějin, básníka V. Nezvala v Kachlíkově dramatu Dvacátý devátý. Od 8o. let byly Juřinovi na plátně či v televizi souzeny ale již jen drobné či epizodní role, ať se jednalo o předáka v autentickém filmovém dramatu o události z dějin dělnického hnutí točeném R. Cvrčkem pod názvem Děti zítřků nebo o role policistů, jako třeba ve Štursově válečném dramatu Čtyři na sněhu nebo ve filmu Neutíkej, když tě honí. Širokou známost si Juřina získal až svým účinkováním v televizních seriálech, kde jsme jej viděli jako výrostka ve Cvrčkově fantasy Spadla z oblaků, jako osobitého a charakterově rovného poválečného osídlence pohraničí Krivého v Bočanově dobové fresce Zdivočelá země nebo jako řidiče autobusu v několika epizodách z Moskalykových Četnických humoresek. Když Jiří Juřina odcházel do důchodu, bylo jeho zdraví již značně podlomené a dlouho nevydrželo. Jiří Juřina si zaslouženého podzimu života moc neužil, protože zemřel ve věku 63 let. Tituly a ocenění: Jiří Juřina si za ztvárnění Lízala v Mrštíkových Maryše odnesl ocenění Největší z Pierotů, protože jak se píše v odůvodnění byla odborná kritika jeho pojetím tragické postavy zcela nadšena. Divadlografie – herecká (výběr): ? – Alan Ayckbourn: Aby bylo jasno (Greg); Petr Shaffer: Amadeus (hrabě Franz Orsini - Rosenberg); Georges Feydeau: Brouk v hlavě (Viktor Emanuel Champsboisy / Bouton); Milan Fiala & Miroslav Švandrlík: Černí baroni (Hamáček / Mazurek / Pernica); Stanislav Lichý: Fanfán Tulipán (král Ludvík XV.); Gabriela Preissová: Gazdina roba (baron); Alexandr Sergejevič Gribojedov: Hoře z rozumu (Alexej Stěpanovič Molčalin); Jevan Brandon Thomas: Charleyova teta (plukovník Sir Francis Chesney); Istvan Örkény: Kočičí hra (Jóži); Rudolf Těsnohlídek: Liška Bystrouška (farář); Alois a Vilém Mrštíkovi: Maryša (Lízal); Alois a Vilém Mrštíkovi: Maryša (Vávra); Michail Lermontov: Maškaráda (kníže Zvjozdič); Frederic Loewe: My Fair Lady (plukovník Pickering); Jára Beneš: Na tý louce zelený (Jiří Miláček); Ladislav Stroupežnický: Naši furianti (František Fiala); Jaroslav Dietl: Nehoda (náměstek); Petr Ulrych: Nikola Šuhaj (velitel četníků); Whilliam Shakespeare: Othello (Cassio); Whilliam Shakespeare: Othello (Lodovico); Ladislav Smoček: Piknik (Tall); Willy Russel: Pokrevní bratři (komentátor / našeptávač / policista); Carlo Goldoni: Poprask na laguně (Toni); Zoltan Egressy: Portugálie (satanáš); Karel Čapek: R. U. R. (Domin); Julius Zeyer: Radúz a Mahulena (král Stojmír); Whilliam Shakespeare: Romeo a Julie (Montek); Luděk Nekuda & Pavel Veselý: Šípková Růženka (trubadúr); Ivan Bednář & Jaroslav Hašek: Švejk (feldkurát Katz); Jiří Grossman & Jaroslav Hašek: Švejk (hejtman Tayerle); Leonid Andrejev: Ten, který dostává políčky (Alfred Besano); Jean Anouilh: Tomáš Becket (Tomáš Becket); Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry (Solenyj); Karel Čapek: Věc Makropulos (Gregor); Whilliam Shakespeare: Večer tříkrálový nebo Cokoli chcete (Valentino); Pierre Aristide Breal: Velká mela (Francis); Neil Simon: Vstupte! (Al Lewis); Jiří Šotola: Waterloo (Fouché); … zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy