Vlastimil Fišar

Podle vlastních slov byl Vlastimil Fišar Čechoslovákem, jeho otec byl české národnosti, matka byla Slovenkou, Vlastimil se narodil na Slovensku, ale od dětství dokonale ovládal oba jazyky, což později zúročil ve svém uměleckém působení. V době okupace studoval na gymnáziu v Jičíně, kde také absolvoval své první jevištní kreace v rámci amatérského divadla. Po osvobození začal Fišar studovat na Státní konzervatoři v Praze, kterou dokončil v roce 1948. Jeho první profesionální štací bylo Realistické divadlo v Praze, pak byl ředitelem Městského divadla pro mládež, taktéž v Praze. Návrat na rodné Slovensko se odehrával v pozici uměleckého ředitele Armádního divadla v Martině (1951-1952). Z prvních jevištních angažmá v Praze vyplynuly také Fišarovy začátky ve filmu, i když jen v nevelkých rolích (REVOLUČNÍ ROK 1848, 1949; PĚTISTOVKA, 1949). V roce 1953 vstoupil Vlastimil Fišar na scénu Vinohradského divadla (v té době respektive Ústředního divadla československé armády) a jí již zůstal věrný. Ačkoli byl Fišar angažován v jednom z předních českých divadel, věhlasu dosáhl především jako recitátor (Hora, Mikulášek), vynikl ale také v uměleckém přednesu prózy (Hemingway). Patřil k zakládajícím členům Lyry Pragensis, kde také řadu let účinkoval, recitoval také ve Viole, široké uplatnění mu nabídl rozhlas. Fišarova osobnost zaštiťovala také pořádání recitačních přehlídek jako byla Šrámkova Sobotka, Wolkrův Prostějov nebo Neumannovy Poděbrady. Mezníkem ve Fišarově dráze byl rok 1964, kdy byl zvolen členem prezídia Mezinárodní herecké asociace, rok 1967 pak přinesl další metu v podobě funkce prezidenta Hereckého sdružení. K sovětské okupaci v roce 1968 zaujal Fišar občansky odvážný postoj, což vedlo k jeho vyloučení z Komunistické strany i z hereckých odborů. Mezinárodní herecká asociace jej pak naopak na oplátku uvedla do funkce čestného prezidenta (1970). Aktivity Vlastimila Fišara byly v době normalizace značně omezené, věnoval se především uměleckému přednesu a svou lásku ke kráse slova a českého jazyka předával v řadě zájezdových představení. Stěžejní se v jeho práci stala propagace myšlenek Karla Čapka (od roku 1987 byl předsedou Společnosti bratří Čapků). I přes nepřízeň režimu nadále Fišar předstupoval před filmovou či televizní kameru, a i když ztvárňoval jen epizodní role, většinou to byli intelektuálové nebo muži s vysokým společenským postavením. Například v seriálu F. L. VĚK (1971) jsme jej mohli vidět jako císaře Leopolda II., v jeho následné filmografii dominují postavy právníků nebo profesorů (DŮM NA POŘÍČÍ, 1976; V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ, 1981; SCHŮZKA SE STÍNY, 1982), případně kriminalistů (FEŠÁK HUBERT, 1983). Poměrně velkou roli hraběte Flemminga si zahrál ve východoněmeckém životopisném seriálu JOHANN SEBASTIAN BACH (1985). Znovu nabyté svobody po roce 1989 si Fišar již příliš neužil, zahrál si například v televizním filmu SMRT BARONA GANGARY (1991). Vlastimil Fišar zemřel v Praze 11. června 1991 ve věku 64 let.