Fred Delmare

Fred Delmare, vlastním jménem Werner Vorndran, narozen 24. dubna 1922 v Hüttensteinachu, Durynsko, zemřel 1. 5. 2009 v Lipsku, SRN. Jeho otec byl truhlář a matka švadlena. Sám se vyučil nástrojářem. Již v mládí stanul na jevišti v rodném městě jako jeden ze sedmi trpaslíků při představení Selského divadla. V roce 1940 narukoval do německého námořnictva v Brémách. I při vojenské službě vystupoval v místním Městském divadle v letech 1940-1941 mj. v operetách. Zde si zvolil jméno Fred Delmare, které vyjadřovalo jeho lásku k moři. V roce 1943 utrpěl těžké zranění břicha, které ho vyřadilo z aktivní vojenské činnosti. V roce 1946 odešel do Národního divadla ve Výmaru a zároveň studoval extérně herecké umění na Drama Schule Hebbel Theater v Západním Berlíně. V roce 1950 získal angažmá v divadle v Lipsku, kde účinkoval až do roku 1970. Fred Delmare natočil více než 200 rolí ve filmech a v televizi. Po dlouhá léta byl filmovou tváří NDR a studia DEFA. Získal si u diváků velkou popularitu svými komickými postavami, ale dovedl ztvárnit i tragické role. Jeho popularita mezi diváky se promítla v dobovém sloganu "Žádný film bez Delmara". Malý velký muž německého filmu. Před filmovou kamerou debutoval v roce 1955 ve filmu Carla Balhause Ďábelský kruh o požáru říšského sněmu, kde hrál žháře Marinuse van der Lubbeho. Za svou stěžejní roli sám považuje postavu Pippiga ve filmu Nahý mezi vlky (1963), za kterou obdržel Cenu umění NDR. Delmare se objevil i v několika českých filmech - Přežil jsem svou smrt (1960), Praha nultá hodina (1962), Ztracená tvář (1965), Čarovné dědictví (1985). Rovněž tak ztělesnil několik rolí ve východoněmeckých indiánkách s Gojko Mitičem - Zlato v Black Hills (1968), Bílí vlci (1969), Apači (1972), Ulzana (1974). Delmare byl ženatý celkem 5x. Jeho manželkami byly postupně Iris Brockmeierová (1952 - 1953), Mona Winzerová (1959 - 1964, 1 dítě), Dagmar Marquardtová (1965 - 1973, 1 dítě), Silvia Kallenbachová (1973 - 1982, 2 děti), Renate Schucková (1986 - 2009). Jeho dcera Felicitas spáchala sebevraždu v roce 1980 krátce po emigraci do Západního Berlína. Syn Nico byl v roce 1993 odsouzen za zabití přítelkyně. V roce 2001 zemřel nejstarší syn Tino na rakovinu jater. Herec trpěl od roku 2005 Alzheimerovou chorobou a žil v pečovatelském domě od roku 2006. Zemřel v roce 2009 na oboustranný zápal plic v 87 letech v lipské nemocnici.