Josef Velda

Herec Josef Velda byl sice dlouholetým členem Národního divadla, ale jeho přínos do dějin československé kinematografie je i přes poměrně vysoký počet natočených titulů relativně zanedbatelný. Velda pocházel ze středních Čech a narodil se ve vesnici Debř u Mladé Boleslavi. Po maturitě začal studovat herectví na DAMU, souběžně vystupoval na studentské divadelní scéně DISK, hostoval i v Národním divadle (Anna proletářka). Studim dokončil v roce 1953 a poté nastoupil do svého prvního angažmá v Divadle pracujících v Mostě. O dva roky později odtud odešel a více příležitostí si sliboval od členství v zájezdovém souboru Divadla na Vinohradech (1955-1957; respektive tehdy Ústředního divadla československé armády). Pak se ale vrátil zpět do Mostu a působil zde do roku 1961. Typem osobnosti, zvučným hlasem a hereckým projevem byl předurčen ke ztvárňování kladných hrdinů v dramatech i komediích. V roce 1961 se Velda vrátil do Prahy a nastoupil do Národního divadla, stálým členem činohry se ale stal až v roce 1963. Na naší první scéně pak působil aktivně až do roku 1992, v zaměstnaneckém svazku s divadlem ale zůstal až do smrti. Oproti mosteckému angažmá se v Národním divadle musel Velda spokojit jen s malými hereckými úkoly, což mu ale na druhou stranu umožnilo vystupovat v několika představeních ročně – například v sezóně 1974/1975 nastudoval devět premiér. Diváci se s ním často mohli setkávat v shakespearovském repertoáru (Romeo a Julie, Večer tříkrálový, Sen noci svatojánské, Král Jindřich IV., Hamlet, Mnoho povyku pro nic, Othello, Macbeth, Zkrocení zlé ženy, Veselé paničky windsorské), uplatnil se ale i v domácí klasice a moderně (Loupežník, Naši furianti, Lucerna, Bílá nemoc), zřídka hrál i ve hrách světových moderních autorů (Kočka na rozpálené plechové střeše). V Národním divadle našel uplatnění i jako asistent režie a sám si pak vyzkoušel realizaci vlastních pásem inspirovaných dílem Karla Čapka (S Čapky po Evropě, 1982; S Karlem Čapkem o divadle, 1988). S kamerou přišel Josef Velda poprvé do styku ve studiích Československé televize a krátce po svém příchodu do Prahy začal poměrně často účinkovat v inscenacích a seriálech, v bezejmenné epizodní úloze jej můžeme zaznamenat například ve slavném televizním filmu LÁSKA JAKO TRÁM (1967). Ke spolupráci s filmem byl přizván až koncem šedesátých let a poprvé hrál dozorce ve filmu SMĚŠNÝ PÁN (1969). Významově i početně však nadále jeho účast ve filmu zůstává zanedbatelná, spíše pracoval pro televizi, ještě více pak pro rozhlas, za zmínku ale stojí důležitá role vyděrače v kriminálce MUŽ NA DRÁTĚ (1985). Po několika dalších menších úlohách v seriálech se pak znovu objevil až v historickém dramatu V ERBU LVICE (1994). Jestliže před kameru předstupoval Josef Velda jen příležitostně, mnohem širší pole působnosti mu nabídl rozhlas, kde účinkoval v desítkách inscenací a čtených úpravách významných literárních děl. Bohatě se uplatnil také v dabingu a jeho hlas jsme mohli slyšet v řadě zahraničních filmů, které k nám přišly v 70. a 80. let do kin (PITI PITI PA, KMOTR, SOUBOJ TITÁNŮ, BARVA PENĚZ atd.) Josef Velda zemřel v Praze 21. listopadu 1994 ve věku 64 let. V rodinné tradici pokračují obě jeho děti, Martin Velda (*1958) a Apolena Veldová (*1964), oba slýcháme především v dabingu.