Rudolf Macharovský

Další z řady dnes již zapomenutých umělců Rudolf Macharovský se narodil v Praze ještě v době Rakousko-Uherska. V dostupných pramenech se o rodině či poměrech, kde vyrůstal, nedočteme - znám je teprve jeho umělecký křest z poloviny 20. let, kdy se u Marta Aubrechtová (1903-1986) věnoval tanci. Debutoval v r. 1927 nejen jako tanečník, ale i v oboru baletního mistra a choreografa, hlavně na revuálních a operetních scénách - v Uranii, Velké operetě, v Tylově divadle či ve Smíchovské Aréně. Bylo mu pouhých 24 let, když si v Praze založil vlastní taneční školu, v níž svým studentům vštěpoval mimo jiné i sólový excentrický tanec. Československý film jej od mládí využíval většinou menšími rolemi tanečníků či akrobatů - např. ve snímcích Pepina Rejholcová (1932), Rozpustilá noc (1934), Bláhové děvče (1938), Srdce v celofánu (1939) nebo v dodnes oblíbené komedii Přítelkyně pana ministra (1940). V poválečných letech vynikl především jako moderní a nápaditý choreograf nejen v Olomouci, ale hostováním v Bratislavě a Košicích. Baletu SND šéfoval v letech 1946-1948, poté vedl balet Štátného divadla v Košicích (1949-1955) a v letech šedesátých působil v Olomouci. V této době se také po delší odmlce objevil ještě dvakrát na filmovém plátně - a to menší rolí v Brynychově dramatu Já, spravedlnost (1967) a poté ve slavném kriminálním cyklu Hříšní lidé města pražského (1968), kde v epizodě Černé rukavice ztvárnil psychicky nemocného vraha Pírka. V oficiálních stránkách se dočteme, že Rudolf Macharovský se oženil s Martou Fojtovou a posléze se jim narodila dcera Hana, provdaná Vaňková. V oboru uměleckého podnikání a ve světě tanečních figur setrval prakticky až do své smrti v roce 1978.