Josef Kumok

Hudební skladatel Josef Kumok se narodil 28. února 1901 ve Varšavě do hudební rodiny, když jeho otec byl ruský hudebník Hendel Kumok. Základní hudební a později i skladatelské vzdělání získal ještě ve Varšavě u svého otce. Pokračoval ve vzdělávání v Berlíně na konzervatoři u Xavera Sharwenky a konečně ve Vídni. V Praze, kde se objevil až po 1. sv. válce, začala jeho spolupráce s mnohými muzikanty, pak i orchestry a divadly. Jako dirigent a hudební skladatel prokazoval mimořádné nadání a složil hudbu k několika operetám: Adieu, Madame!, Bílá vrána, aj. Na počátku třicátých let minulého století svá hudební díla předváděl v Německu, Spojených státech amerických aj. Charakteristickým prvkem jeho hudebního díla bylo rychlé tempo s jistou pompézností a množstvím výšek a fanfár. V době, kdy zvukový film potřeboval přilákat diváka, který se již mnohdy nudil čtením titulků a rytmy a melodiemi, které již neodpovídaly potřebám filmového obrazu, Kumokova hudba splňovala v všechny požadavky nejen režisérů, scénografům, ale zejména filmových diváků. Velmi dobře je to patrné u filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, nebo Načeradec, král kibiců aj. Poprvé se jeho hudba v českém filmu hrála v roce 1932, když napsal hudbu k české a francouzské verzi komedie Lelíček ve službách Sherlocka Holmese /1932,rež. Karel Lamač/ a Načeradec, král kibiců /1932, rež. Gustav Machatý/. Oba filmy vtrhly do českých kin a komediální výkony Vlasty Buriana a Hugo Haase byly podtrženy svěžími a jiskřícími filmovými melodiemi. V roce 1932 měl Kumok plné ruce práce. Rychle za sebou zkomponoval hudbu pro komediální film Tisíc za jednu noc /1932, rež. Jaroslav Svára/ a k melodramatu Právo na hřích /1932, rež. Vladimír Slavínský/. Každý režisér si přál mít ve svém filmu i nějakou chytlavou píseň, takže Kumok složil melodie písní, které jsou mnohdy i dnes hrány: Hymna Portorica /zp. Vlasta Burian/, Rosita, Rosita /zp. Vlasta Burian/; Píseň o karetní hře /zp. Hugo Haas/. Jako herec se uplatnil v roli hudebního skladatele, který vyhrál konkurz na novou hymnu portorického království /Lelíček ve službách Sherlocka Holmese/. Orchestrální filmové skladby i písňové melodie Josefa Kumoka význačným způsobem ovlivnily zájem diváků o český film. Dalšími skladbami proslavil filmy Madla z cihelny /1933, rež. Vladimír Slavínský/, Okénko /1933, Vladimír Slavínský/, Hudba srdcí /1934, rež. Svatopluk Innemann/, Dokud máš maminku /1934, rež. Jan Sviták/, Grandhotel Nevada /1934, rež. Jan Sviták/, Barbora řádí /1935, rež. Miroslav Cikán/. Z dalších filmů, které doprovází Kumokova filmová hudba, je patrné jisté Kumokovo vyzrávání a náročnější kompoziční varianty: Sextánka /1936, rež. Svatopluk Innemann/. Mezinárodní prestiž, kterou si Kumok pomněrně rychle získal, je doložitelná i tím, že si jej vybral francouzský režisér Julien Duvivier pro své koprodukční drama GOLEM (1936). Kumok pro Duviviera složil zajímavou a dílem i expresionistické melodie. Bílá vrána /1938, rež. Vladimír Slavínský/, byla posledním českým filmem, pro který Josef Kumok hudbu složil. V předtuše nacistické krutovlády se rozhodl Josef Kumok v roce 1938 k tomu, že emigroval do Argentiny. Přijal ve své nové vlasti umělecké jméno George Andreani a stal se uznávaným dirigentem filharmonie v Buenos Aires. V období mezi 30. až 60. let byl opět mimořádně vytíženým skladatelem filmové hudby jihoamerické kinematografie. Melodie a písničky, které českému filmu Josef Kumok zanechal, byly použity i mnohem později v různých českých snímcích a dokumentech z 60. a 70. let :… A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH /1964, rež. Zbyněk Brynych/, Ženy v ofsajdu /1971, rež. Bořivoj Zeman/ aj. Hudební skladatel a dirigent Josef Kumok, zemřel v Buenos Aires 2. dubna 1979 ve věku sedmdesáti osmi let. Erkul