Grigorij Rasputin

Tajuplná postava ruských dějin, mystik, „léčitel“ a „svatý muž", Grigorij Jefimovič Rasputin se narodil 9. 1. 1869 v malé sibiřské vesničce Pokrovskoje ve správním okrese Ťumeň u Tobolska na Urale. Jeho otec byl svobodný rolník Jefim Jakovlevič, matka se jmenovala Anna Vasiljevna. Grigorij měl ještě dva sourozence - bratr Lavrentij ale zemřel jako dítě na zápal plic a sestra Marie se utopila v řece. Rovněž matka mu zemřela velmi brzy, takže Rasputin byl již od dětství odkázán prakticky sám na sebe, tím spíše, že jeho otec byl notorický opilec. Školu Grigorij navštěvoval jenom sporadicky a v dospělosti mu proto dělal problémy i obyčejný pravopis. To však nebyla v jeho době žádná vyjímka, neboť úroveň vesnického školství byla v carském Rusku více než žalostná a pokud už selské děti někdo učil, byl to vesnický pop. Mladý Rasputin ze zmítal mezi dvěma extrémy - na jedné straně byl už od dospívání velice sexuálně náruživý a po otcově vzoru náchylný ke konzumaci alkoholu, na druhé straně se tomu snažil čelit častými modlitbami a náboženským vytržením. Dopustil se dokonce i krádeží, za které byl policejně stíhaný. Z té doby se dochoval i jeho popis z policejního archivu v Tobolsku - Grigorij podle něj měřil asi 180 cm, měl světlé vlasy, podlouhlý obličej a tmavě zrzavý plnovous. Později se dal na pokání a jako kajícník začal putovat po sibiřských klášterech. V té době u sebe vypozoroval údajné divotvorné a léčitelské schopnosti. 22. února 1887 (podle starého ruského kalendáře) se oženil s Paraskevou Fjodorovnou Dubrovninovou, která pocházela z vedlejší vesnice. Přestože se Rasputin ani jako ženatý doma moc nezdržoval, měli spolu několik dětí, z nichž prameny jmenují syna Dmitrije (později těžkého epileptika) a dcery Marii a Varvaru. Roku 1905 Rasputin přichází do Petrohradu, tehdejšího hlavního města ruské říše a sídla carské rodiny. Předchází jej pověst zázračného léčitele a právě proto se mu o dva roky později podaří sblížit se s panovnickou rodinou cara Mikuláše II. Zde si Rasputin získá především carevnu, Alexandru Fjodorovnu, která je přesvědčena, že se díky Rasputinovým hypnotickým schopnostem zlepšuje stav jejího těžce nemocného syna, careviče Alexeje. Ten prokazatelně trpěl dědičnou nemocí, zvanou hemofilie, při níž mu jakékoli sebemenší poranění mohlo způsobit dlouhodobé krvácení. Tehdejší medicína si s jeho stavem neuměla poradit a byl to právě Rasputin, který dokázal svými modlitbami a hypnózou chlapci pokaždé ulevit. Je otázka, zda-li to byla pouhá náhoda, či zda měl Rasputin opravdu takový léčitelský dar. Během pobytu u carského dvora Rasputin požádal cara Mikuláše II., aby si mohl příjmení změnit na „Novik“, což znamená "nový", či "obrozený". Rasputinova moc vzrostla hlavně počátkem 1. světové války, kdy car osobně převzal velení v armádě a vydal se do boje. Rusku tehdy vládla jeho žena - a Rasputin, který ji dokonale ovládal. Byl to údajně muž neuvěřitelně silný tělesně i psychicky, s ohromným charisma a osobní vůlí. Ani v té době se však nedokázal vzdát svých skandálních výstřelků, kterými carskou rodinu značně zdiskreditoval. Brzy se tak mezi ruskou aristokratickou opozicí objeví myšlenky na jeho odstranění. Od slov nebylo daleko k činům a v noci z 29. na 30. prosince 1916 byl na Grigorije Rasputina spáchán atentát. Mezi jeho vrahy patří poslanec Státní dumy Vladimír Puriškevič a kníže Felix Jusupov, manžel carovy neteře. Rasputinova smrt se stala legendou - nejprve mu Jusupov ve svém paláci podá otrávené víno a zákusky – jed ale neúčinkuje a tak Jusupov na Rasputina vystřelí. Rasputin, třebaže je zasažen, uteče na dvůr paláce, kde pak na něj Jusupov se svými komplici znovu střílí, ale Rasputin opět přežije. Když se jej spiklenci snaží dobít pažbami svých zbraní, tak omdlí, zemře však teprve tehdy, když jej sváží a polomrtvého hodí pod led zamrzlé řeky Něvy. Dokonce i teď má snahu dostat se z řeky ven, jak je zřejmé podle odřenin na konečcích jeho prstů. To už se mu ale nepodaří a Rasputin nakonec v ledové vodě utone. Zdrcená carevna Alexandra nechá mrtvé tělo "šíleného mnicha" vylovit a pohřbít v parku Carského Sela, v roce 1917 jsou pak Rasputinovy pozůstatky exhumovány a spáleny. Prakticky jen o několik měsíců později dojde i k naplnění jeho proroctví, podle něhož jeho smrt bude předzvěstí skonu celé carské rodiny a obrovských změn v dějinách jeho vlasti.