Eva Jansenová

Kdo by z milovníků pamětnických snímků neznal ten jeden z nejkrásnějších s „králem komiků“ Vlastou Burianem, jakým bezesporu je LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE. I po téměř neuvěřitelných 80ti letech od svého natočení tento úsměvný a roztomilý příběh o prostém Lelíčkovi, jemuž je svěřena úloha zastupovat samotného krále Fernanda XXIII. na Portoriku, baví diváky svým nesmrtelným humorem. Vlastu Buriana netřeba představovat, taktéž krásnou prvorepublikovou hvězdu, Lídu Baarovou, která hraje roli manželem zanedbávané královny. Ale kdo je ona tajemná kráska jemných rysů a světlých vlasů, která se pohybuje v blízkosti královny? Ano, je to Conchita, královnina pobočnice, které svou tvář propůjčila dnes již takřka zapomenutá herečka Eva Jansenová. Kdo vlastně byla tato půvabná mladá žena, jíž dal jedinou hereckou příležitost před kamerou režisér Karel Lamač roku 1932 ve zmíněném „Lelíčkovi“? Víme toho o ní velmi, velmi málo, takřka téměř nic. Eva Jansenová představuje jakési tajemství v dějinách československého filmu. Z drobných střípků, které je dnes možno zjistit o Evě Jansenové, se dovídáme, že pocházela z Brna. Byla nepochybně velmi nadaná dívka, hrála i zpívala nejen na brněnských scénách, ale vystupovala prý také v Praze, v Divadle u Karlova mostu někdy na sklonku 30. let. Nějaký čas snad působila také v brněnském rozhlase. Její jméno je někdy uváděno též jako Jausenová, v různých filmových přehledech hereckého obsazení filmu LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE bývá uváděno jméno jak Jansenová tak také Jausenová. Život Evy Jansenové lze přirovnat k závanu větru – přijde a odejde neznámo kam. Kdyby nebylo životopisných pamětí Eviny herecké kolegyně z „lelíčkovského“ filmu – Lídy Baarové – nevěděli bychom nic o smutném konci krásné pobočnice Conchity. Paní Baarová ve svých pamětech „Života sladké hořkosti“ vzpomíná na Evu Jansenovou. Dozvěděla se tehdy, že za druhé světové války byl popraven Evin otec. Mladá žena byla natolik zdrcena jeho smrtí, že si sama vzala život…a tím končí jakákoliv stopa o Evě Jansenové ve filmových dějinách. Nevíme jinak vůbec nic, ani kdy se přesně narodila a kdy zemřela. V době natáčení „Lelíčka“ jí mohlo být kolem dvaceti let, byla dozajista vrstevnicí Lídy Baarové. Dobrovolnou smrt tedy zřejmě zvolila v době, kdy jí mohlo být maximálně něco málo nad 30 let. Ačkoliv je málo pravděpodobné, že by se mohl objevit někdo, kdo by věděl více o pohnutém osudu Evy Jansenové, přesto to není nemožné. Pokud tedy kdokoliv z Vás, kdo čtete tento článek, víte cokoliv, co by mohlo vnést více světla do tajemnem zahaleného života této půvabné herečky, budeme velmi vděčni za jakoukoliv informaci. Předem Vám děkujeme za každou pomoc.